Jdi zpět

Nejsvětější Trojice

Ještě jsme všechno nepochopili… To nám říká Ježíš v dnešním evangeliu a vyzývá nás, abychom čekali na Ducha svatého. A Duch svatý přišel a stále přichází. Sestupuje na nás, vlévá se nám do myslí a do srdcí a… trpělivě vysvětluje.
Potřebovali jsme Ducha svatého, abychom pochopili, že Bůh není samota, že náš Bůh je společenství, sdílení, rodina, že je trojičním tajemstvím. Jenže u toho se obvykle zastavíme. Je to dogma, pravda víry, věříme prostě v trojjediného Boha. Ale co s tím? V životě se musíme potýkat s daleko konkrétnějšími a naléhavějšími problémy a situacemi. Co s tím má co do činění abstraktní teologická spekulace o osobách, podstatě, o zrozeném, ale ne-stvořeném…? Ale pokud je pravda, že jsme byli všichni - věřící i nevěřící stvořeni k Božímu obrazu a jeho podobě, tak se nás tento vnitřní Boží život velmi dotýká, utváří nás. Jenže my si každý z nás v sobě neseme svou představu Boha, představu, která se vytvářela možná spontánně, určitě je také vázána na naši kulturu, tradice, na naše vzdělání, je ovlivněna lidmi, kteří nám víru předávali, dokonce i promluvami, které jsme v životě od ambonu slyšeli, způsobem výuky katechismu, svědectvím druhých… Říkáme, že Bůh tě miluje, ale jak pak tedy naložit s tím, když se narodí postižené nevinné dítě? Říkáme, že je Bůh všemohoucí, ale proč se tedy dějí všechna ta zvěrstva v Sýrii a Nigérii? Říkáme, že plnit jeho vůli vede člověka ke štěstí. Snažím se, co to jde, ale takhle si štěstí rozhodně nepředstavuju… Každý si v sobě neseme představu Boha, která je více méně strašlivá. A přichází Ježíš a naše představy staví na hlavu. I když se bráníme. Lepší je mít jistotu, sice hrozivou, ale jistotu!
Ne, Bůh není krutý sobec. Bůh je společenství: „On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí.“ (Jan 16,14) Ježíšova sláva, plnost toho, proč přišel, spočívá v tom, aby všechno, co je jeho, bylo naše. Bůh se raduje z toho, když může sdílet. Ježíš přišel proto, aby nám dal sám sebe. „Všechno, co má Otec, je moje.“ (Jan 16,15) Všechno, co má Otec, je v Kristu naše! Tajemstvím Nejsvětější Trojice je koloběh darů, do kterého je začleněn i člověk. A Ježíšova sláva se stává slávou naší, to znamená, že my jsme oslaveni, že my děláme Bohu radost a sami zakoušíme radost a plnost, když se do tohoto koloběhu sdílení dobrých a krásných věcí, myšlenek, pravdy, bohatství, lásky, pokoje… zapojíme. Pokud je Bůh Bohem pouze v tomto sdílení darů, tak je i člověk člověkem pouze ve sdílení a společenství. Jenže to jde proti všemu, co na nás křičí okolní svět, co na sebe sami často křičíme i my věřící. Všechno ve světě, v přírodě koluje a předává se a nemoc všeho druhu začíná tehdy, když se tento koloběh darů zastaví a začne se hromadit a přestane se dávat a přijímat. A i když vytvářet společenství je těžké, nejde to jinak. Protože jinak nemůžeme my, kteří jsme stvořeni k obrazu Boha - Trojice, najít ani sama sebe.

ke stažení zde