Jdi zpět

Seslání Ducha svatého

Opravdu nevím, jestli jsem už skutečně pochopil a pojal obsah a význam události seslání Ducha svatého. Ale je to vůbec možné? Vždyť Letnice jsou navýsost slavností revoluční. Skutky apoštolů zdůrazňují, že se všechno odehrálo „najednou“ (srv.: Sk 2,2), tedy neočekávaně. Maria spolu s apoštoly museli být překvapeni, nebylo to přece do detailů naplánováno. Jenže Duch svatý už je takový, nemá v oblibě zaběhlá schémata, je to vítr, který vane, kam chce, dech svobody. Přesto je ale možné mu vyjít vstříc. Jak?
Dům, kde se apoštolové kolem Panny Marie v Jeruzalémě shromažďovali, byl především domem společenství a modlitby (Sk 1,13-14). Byl to dům, domov. Je krásné, že se Duch svatý nedá sešněrovat jen do míst, která my, věřící křesťané, považujeme za hodná a vhodná pro posvátné záležitosti, za jediná vyhrazená pro Boží působení. Ne, dům - můj dům, tvůj dům, všechny domy - jsou od té chvíle Božím nebem. A domov je místem, kde se lidé shromažďují, kde se otevírají jeden druhému, kde se sdílejí, aby společně rostli, aby něco společně vytvářeli. První křesťané se právě v hořejší místnosti onoho jeruzalémského domu (srv.: Sk 1,13) „oddělují“ od okolního světa, aby potvrdili svou novou totožnost, aby si uchovali svou intimitu, rozdílnost od okolí; aby si, jako se to stává v každé jiné rodině, vytvořili svůj vlastní jazyk, vlastní postoje, plány do budoucna. Ale nejde o společenství uzavřené. Učedníci se shromažďují, aby z jeruzalémského domu naplněného větrem Ducha svatého pak vyšli ven, do lidských obydlí, domů. Jeruzalémský dům je pro ně přechodným bydlištěm. Stejně jako by měly být i naše domy… Ten dům se pak stane vzorem pro nový svět založený na společenství a Boží přítomnosti. Je to dům otevřený světu a nebi. Je to dům misie a modlitby.
Do tohoto prostředí se pak mocně a nenadále přižene Duch svatý. A nad každým z učedníků se usadí jazyk z ohně (srv.: Sk 2,1-3). Nad každým! Nad každým z nás! Nikdo není vyloučený. Duch svatý se dotýká každého života, působí v každém z nás. Je to stvořitel a z každého tvoří spolutvůrce. Duch svatý přináší dar plnosti: usazuje se nad každým; jsou jím naplněni všichni (srv.: Sk 2,4); naučí nás všemu; při-pomene nám všechno (srv.: Jan 14,26); zůstane s námi navždy (srv.: Jan 14,16). Zůstat, naučit, připomenout: tři slovesa plná prorockého významu. „… aby s vámi zůstal navždy“ (Jan 14,16). Duch svatý už je tady. I když já možná nejsem s ním, on se mnou zůstává. Nikdo už není nikdy sám! „Naučí vás všemu“ (Jan 14,26). Duch nás vede k novým myšlenkám, novým obzorům. Postrkuje nás, abychom šli po cestě dál, kupředu. „Připomene vám všechno“ (Jan 14,26). V pravou chvíli nám na srdce a do úst vloží Ježíšova slova a jeho skutky, které stále nabývají nových a nových významů. V Duchu svatém nachází člověk a svět svou plnost. Přijď, Duchu svatý!

ke stažení zde