Jdi zpět

XI. neděle v mezidobí

Možná se to na první pohled ani nezdá, ale dnešní evangelium je plné prostitutek. Ale pěkně popořadě. Šimon byl farizeus, ale na rozdíl od mnoha svých kolegů se na Ježíše nedíval s opovržením. Možná ho zaujalo Ježíšovo kázání. Proto ho pozval k sobě k jídlu. Všichni vzácní hosté jsou už rozsazeni kolem rohože, které se používalo jako stolu, a v tom přichází „ona“ nebo lépe řečeno „tamta“. Každý ji přece dobře zná, ví, o koho jde. Žena vchází a jde přímo k Ježíšovi. Neptá se ho na svolení. Beze slova pokleká zezadu k jeho nohám, pláče, slzami mu nohy smáčí, vlasy mu je utírá, líbá je a maže olejem (srv.: Lk 7,38). Atmosféra v domě houstne, situace je více než trapná. Jde o neslýchanou a navýsost nevhodnou věc. Vždyť už jen svůdné gesto rozpuštění vlasů by v této situaci v mnoha párech stačilo k žádosti o rozluku. To, co žena dělá, jde proti všem zvyklostem, jde to mimo nebo možná spíš za kategorie dovoleného a zakázaného, překračuje tím všechny povinnosti, vždyť by bývalo stačilo, aby tak jako mnoho jiných prostě jen požádala o odpuštění. Tak proč ten olej, polibky, slzy, pohlazení?! Proč ta přemíra?! Protože to je jazyk srdce, přemíra, plýtvání je jazykem lásky. A Bůh se dívá na srdce, má ra-dost, když se někdo vymaní vůči němu ze vztahu vypočítavosti, výměnného obchodu, ze vztahu „něco za něco“ a daruje, miluje nezištně. Žena miluje. A milovala. Možná špatně. Možná si tím i ublížila, ale milovala. A Bohu, který je Láska, to stačí. On dokáže rozpoznat lásku, i když je rozbitá na kusy, i když je křehká a zoufalá.
A Šimon si při pohledu na to všechno ve svém srdci říká, že kdyby byl Ježíš prorokem, tak by jistě poznal, o jakou ženu jde (srv.: Lk 7,39). Ježíš má před sebou prostitutky dvě! I Šimon je prostitutka. Prodává se Bohu. A prodává se mu dobře! Dobře zná své náboženství, dodržuje do detailů přikázání Zákona. Platí desátky, zbožně se modlí, studuje Tóru. Pokud jde o zásluhy, je jistě v čele. Je zbožný, a… chladný. Může si dovolit soudy, vždyť zákon je na jeho straně. A nezajímá ho, proč se ta žena do své svízelné situace dostala. Ztotožňuje člověka se svou rolí, se svým řemeslem. Ve jménu náboženství a morálky…
Ježíš obrací oba. Ženu učí tomu, že metrem Božího soudu je láska a odpuštění. Středem vztahu k Bohu není hřích, dokonce ani hřích vyznaný a odpykaný, ale přijetí a darování lásky. Láska váží víc než hřích. Jeden klas obilí má větší cenu než pole plevele. A Šimonovi, který žil svou víru jako zachovávání pravidel, a ne jako odpověď na Boží lásku, předkládá s trpělivostí a jemností k vyřešení případ dvou dlužníků: Kdo bude mít víc rád? (Lk 7,42). Šimon přemýšlí a učí se Božímu úhlu pohledu, sám se tak ocitá v kůži dlužníka. Všichni jsme prostitutky. Prodáváme se za uznání, chválu, výhody. Ale Bůh nehledá spravedlivé, ale syny a dcery, kterým odpustil a které miluje.

ke stažení zde