Jdi zpět

XII. neděle v mezidobí

A za koho mě pokládáte vy?“ (Lk 9,20) Už se na nic neptat, ale naopak dovolit Ježíši, aby se on ptal mě. Nechtít odpovědi po Ježíši, ale odpovědět sám. Radovat se z otázek, které oživují naši víru, které dávají život. Ježíš používá u svých učedníků tuto pedagogiku dotazů a otázek. Otázky totiž provokují, nutí přemýšlet, sestoupit na hlubinu, otázky stojí na počátku proměn a obrácení, uvádějí v pohyb. Otázky samy jsou důležitější než odpovědi. Ježíš je učitelem života, a tak po svých apoštolech požaduje, aby se stali i oni odborníky na život. Proto nepoučuje, neuděluje výchovné a vzdělávací lekce, nenapovídá nám správné odpovědi, ale vede nás pomalu a citlivě k tomu, abychom sami hledali uvnitř sebe.
Nejprve se Ježíš ptá svých nejbližších na veřejné mínění: „Za koho mě lidé pokládají?“ (Lk 9,18) A odpověď davů je sice hezká, ale neúplná: Mají tě za proroka, za horlivého a ohnivého hlasatele Božího slova a za ochránce chudých, jako byl Jan Křtitel nebo Eliáš (srv.: Lk 9,19). A tak Ježíš přitlačí: „A za koho mě pokládáte vy?“ (Lk 9,20) Ve skutečnosti je tento dotaz uvozen odporovací částicí „ale“: „Ale za koho mě pokládáte vy?“ Jako by odpověď učedníků měla být takřka v protikladu k tomu, co říkají zástupy. Jako by chtěl Ježíš svým blízkým říct: Nesmíte se spokojit jen s vírou z doslechu. Ale vy, vy, kteří jste opustili sítě, otce, domovy, vy, kteří mě následujete už tři roky, deset let, padesát let, vy, které jsem si jednoho po druhém sám vyvolil… kým jsem pro vás? Teď, ne přede deseti lety, kdy se všechno dařilo a já byl nadšený, ale teď.
Ale za koho mě pokládáš ty? Tato otázka je živým středem naší víry. Ježíš po nás nechce slova, chce nás samotné. Nechce po nás definice, chce, abychom do toho šli, abychom se do toho pustili. Kým jsem pro tebe? Co to s tebou udělalo, když jsme se poprvé sešli? Podobné otázky si kladou zamilovaní: Co pro tebe znamenám? Jaké místo mám v tvém životě? A ten druhý odpovídá: Jsi můj život, jsi moje že-na, můj muž, moje láska, moje všechno. Ježíš nepotřebuje odpověď apoštolů k tomu, aby se ujistil, že je pro ně lepším a větším prorokem, než byli proroci dřívější, potřebuje jejich odpovědi k tomu, aby se ubezpečil, že jsou zamilovaní, že mu otevřeli svá srdce! Ježíš žije mezi námi natolik, nakolik žije uvnitř mě. Kristus není to, co o něm říkám, ale to co z něj žiju. Nechce po mně slova, ale hledá to, co z něj ve mně plane, hoří. Ruce, nohy, slova, která planou, která hoří. Tak jako slova Petrova, když vyznal: „Ty jsi Boží mesiáš“ (Lk 9,20), Boží ruka, srdce, slovo... Dokud nebudeme uchváceni Kristem do té míry, abychom zapřeli sama sebe, abychom ztratili vlastní tvář a nechali se spolu s Kristem ukřižovat (srv.: Lk 9,23-24) musíme v poznávání jeho totožnosti ještě růst. Nechme se proto jeho otázkou zneklidnit.

ke stažení zde