Jdi zpět

XIII. neděle v mezidobí

Opravdovým Ježíšovým učedníkem se člověk stává po celý život a vyžaduje to spoustu trpělivosti, energie a pravdy o sobě samém, jak říká dnešní evangelium. Jde o hodně: ve hře je samotný smysl života, jeho naplnění, radost. Ježíš není rabínem, kterému by šlo jen o to, aby získal co nejvíce učedníků. Nesnižuje laťku svých požadavků, jen aby přitáhl davy. Jde mu jen o hlásání Božího království a o to, aby člověku odhaloval láskyplnou a často překvapivou a neočekávanou Otcovu tvář. I za cenu námahy a prolití krve. A podobné požadavky klade i na své učedníky, kteří si, na rozdíl od mistrů tehdejší doby, nezvolili jeho, ale které si vybírá on sám.
A to, že jsme možná na cestě učednictví už trochu pokročilí, nás vůbec nezprošťuje omylů a dokonce ani velkých chyb a selhání. „Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“ (Lk 9,54) Hloupý návrh mystika Jana a horlivého Jakubu i nás dnes upozorňuje na to, že nestačí ani silná zkušenost víry ani milost hluboké modlitby a kontemplace k tomu, aby se naše srdce obrátilo, nestačí oddané apoštolské úsilí ani pravidelný život modlitby k tomu, abychom neupadli do nebezpečí fanatismu a netolerance. Učedník je ale ten, kdo se na svá selhání dokáže dívat pohledem trpělivé logiky evangelia. „Ježíš se obrátil, přísně je pokáral a pak šli do další vesnice.“ (Lk 9,55-56) I v těchto slovech je vidět velikost a jinakost Ježíše, který brání toho, kdo nemá stejný názor jako on, který převrací naruby logiku světa, která velí vyhladit nepřátele, zatímco Ježíšovi jde o vyhlazení nepřátelství jako takového. A hlavně: „… šli do další vesnice.“ Ježíš je tím, kdo stále vynalézá nové cesty. Pořád bude další vesnice a další dům, kde je třeba hlásat pokoj, odpouštět a uzdravovat. Evangelium se tak stává cestou a i naše víra jí má být: cestou s neustálými odchody, novými začátky a etapami.
Stejně tomu bylo i pro tři nové učedníky z druhé části evangelia, kteří vlastně zastupují nás všechny. Jim Ježíš připomíná, že „lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale on nemá, kam by hlavu položil.“ (Lk 9,58). Učedník nemůže jít za Ježíšem jen proto, aby uchránil svůj život od nejistot, aby si zaručil poklidný a „zahnízděný“ život. Víra je jistě i posilou a útěchou, ale evangelium nám říká, že není nějakým životním plánem, který nám má zajistit poklidnou existenci, ale je radostným úsilím o otevírání nových cest, je i rizikem, že budeme odmítnuti nebo dokonce pronásledováni, protože se staví proti logice světa, logice přítomnosti, pokud v sobě nese násilí, povrchnost…, a zasévá naději budoucnosti. „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé.“ (Lk 9,60) Tvrdá slova, která ale nejdou proti lidským citům, ale říkají: „Ty jdi a zvěstuj Boží království“ (Lk 9,60), tedy nezastavuj se u toho, co bylo, u svých selhání, chyb a hříchů, u svého „vždycky se to dělalo tak“, ale dívej se dopředu, jako ten, kdo položil ruku na pluh a má před sebou rozlehlé pole svého života, které mu Bůh s láskou dává.

ke stažení zde