Jdi zpět

... a hořelo nám srdce!

O postním víkendu 24. - 26. března se v oblátském domě v Nikolausklosteru nedaleko Düsseldorfu uskutečnil 1. kongres Středoevropské OMI provincie o misii s mládeží. A byla to síla! Sice jsme stále ještě uprostřed postní doby, ale my už jsme přesto zažili Letnice!
Provinční kongres měl být odpovědí na znamení doby. V celé kongregaci misionářů oblátů je v posledních měsících téma misie s mládeží velmi živé. Loni se uskutečnil už druhý mezinárodní kongres o mládeži, mladí byli jedním z klíčových bodů loňské generální kapituly, a i u nás doma se dějou věci!
A nejde o málo. Jde o změnu smýšlení, o nový začátek, o obrácení. Pro nás obláty bylo nádherné slyšet zástupce našich mládežnických skupin, zástupce asociovaných, ale třeba i studentů oblátského gymnázia v Burlo mluvit s nadšením a zapálením o tom, jak se jich dnes v jejich konkrétní životní situaci dotýká charisma sv. Evžena de Mazenod. Svědectví tří mladých o tom, jak oblátské charisma vstoupilo do jejich života a jak ovlivňuje jejich všední dny, bylo jedním z nejsilnějších okamžiků.
Duch svatý ale působil i při práci ve skupinkách, kdy mladí vyjadřovali své potřeby, své obavy, svá přání… a následně formulovali i konkrétní možnosti odpovědí: „Chceme s vámi sdílet váš život a misii. I my chceme být misionáři. Chceme pracovat spolu s vámi pro chudé!“ Není nic krásnějšího, co by mohl a chtěl oblát věnující se mladým slyšet. Jsme jedna rodina, jak to Evžen vždycky chtěl. A společně máme vnášet radost z víry a ze setkání s Ježíšem do dnešního světa. A mladí jsou s námi. Ne jako předmět naší evangelizace, ale jako partneři v misii, jako ti, kteří nás nutí měnit zaběhlá schémata a stále se obracet. Bohu díky!
A že je opravdu bereme vážně, o tom snad svědčí i to, že z 25 účastníků kongresu bylo jen osm oblátů. Slovo měli oni, mladí! A česká účast byla víc než znát. V Česku už jsme spolu dlouho a pracujeme na velkých projektech, jako je např. Workship. A tak byla opravdu velká radost setkat se s mladými, se kterými jsme přes sedmi lety v Plasích začínali… a uvědomit si, jak za tu dobu vyrostli, lidsky a misijně. Mnozí z nich se připojili asociací k oblátské rodině ještě úžeji, tři z nich se kongresu zúčastnili jako budoucí obláti… A nechybí ani nadějný dorost!
Navíc nezůstalo jen u slov. V sobotu odpoledne se účastníci vydali po třech do blízkých nákupních center, ulic, náměstí, ale třeba i do davu čekajícího na cirkusové představení a za úkol měli pokusit se dívat na kolemjdoucí lidi Ježíšovýma očima, pak je oslovit, ptát se na jejich potřeby, přání a touhy a nabídnout jim třeba modlitbu, požehnání nebo prostě jen objetí. Malá misijní zkušenost.
V neděli jsme se před společně slavenou eucharistií snažili zachytit to podstatné, a tak každý z nás odjížděl s konkrétní myšlenkou k naplnění, k uskutečnění. A jestli to tedy vyjde, tak to bude síla! A tak nejen o "Neděli Laetare", tedy o 4. postní neděli radosti, jsme zažívali velkou radost. Pán byl uprostřed nás… přesně tak, jak to slíbil. A srdce nám hořelo… Vlastimil, omi