Jdi zpět

A noví scholastici se potí!

Zdravíme všechny přátele. Sice začaly prázdniny, ale my máme ještě zhruba pět týdnů jazykového kurzu italštiny, než teprve začnou i ty naše. Nemohu si však stěžovat, máme skvělou učitelku, a dokonce i po osmi týdnech učení se italštiny mě zatím chuť nepřešla, ba spíše naopak. Nazval bych tento čas stěhováním národů, které se ve Vermicinu v tomto období odehrává každý rok. Letos ukončilo studium teologie pět scholastiků, kteří teď odjedou na roční stáž. Joel a Joseph se vrací do Senegalu, Fernando odlétá do Argentiny, Patrick do Francie a Christian do Čech, do světoznámých Plas. Naše řady se však rozšíří o jednoho obláta ze Senegalu a jednoho z Francie. Tedy dohromady nás bude příští rok v komunitě 12, pokud se ještě čísla nezmění. V těchto dnech nás tedy čeká loučení a vítání nových oblátů.
Jistě tušíte, že počasí je tu jiné, ale zatím si nestěžujeme. Ještě nás radost z mnoha slunečných dní nepřešla, momentálně jsou tu jen třicítky, ale zato opravdu každý den už tři týdny po sobě. Už jsme si dokonce zvykli i na to, že čekat na autobusové zastávce 20 minut navíc je normální. Venku je teplo, a tak chytáme bronz anebo se učíme, případně obojí. Zažili jsme moc krásná setkání, když nás několik rodin pozvalo na návštěvu. To byla doslova romantika, protože jsme už několikrát večeřeli venku nebo na balkoně a ta italská kuchyně je vážně výtečná. K dokonalosti tu chybí jen pivo. No a přijetí, kterého se nám od nich dostalo a dostává, se jen těžko popisuje. Zažívám tu však stejné předsudky jako v Česku nebo Německu, protože působím hubeně, tak toho musím pokaždé hodně sníst, a večer se pak těžko usíná, protože poslední chod bývá okolo 23. hodiny. Těšíme se, že se s některými z vás v srpnu v Manětíně nebo v Plasích uvidíme. Nakonec vám všem přejeme mnoho slunečných dnů a radost ze všech možných prázdninových setkání. Pája, omi