Jdi zpět

A tak šli a šli a šli a šli...

I přes to, že páteční večer téměř celý propršel, naše odhodlání uskutečnit v sobotu už třetí ročník noční pěší pouti z Plzně do Plas nepolevilo.
A tak jsme se v sedm večer sešli na kraji Plzně, kde jsme se u kříže – vyrobeného speciálně pro tyto naše poutě - posilnili modlitbou. Pak si první dva odvážní nahodili kříž na ramena a vyrazili jsme. Kříž jsme si pravidelně celou cestu střídali, a i když byly chvíle, kdy jsme sotva nesli sami sebe, přesto byla tíha kříže zvláštně posilující. Jak jinak se lépe přiblížit k Ježíši a jeho situaci těsně před smrtí, než spojit se s ním v jeho bolesti. A spojení s ním je vždycky síla. 
Chvílemi jsme povídali, chvílemi jsme mlčeli, občas nad něčím přemýšleli, na někoho mysleli, někdy jen dýchali čerstvý vzduch... Zastavili jsme vždy jen na krátkou meditaci v podání křížové cesty blahoslaveného obláta Mario Borzagy a pokračovali jsme dál.
A tak jsme šli a šli a šli a šli, až jsme došli do Květné neděle. Po pěti hodinách chůze nás sice nebolely už jen nohy, ale úplně všechno, i to, o čem jsme netušili, že na těle vůbec máme. Ale to už tak někdy bývá, že nám bolest odhalí netušené perspektivy našich životů i životů druhých. Nutí nás o věcech přemýšlet jinak, jít do hloubky. A v hloubce se často skrývá ta nejintenzivnější radost, kterou my jsme našli. Zuzka