Jdi zpět

Advent: radost ze služby

Vánoční tramvaj je již každý rok součástí našich aktivit předvánočního týdne. Míří do existenčních periferií a snaží se vnést trochu radosti tam, kde se radost sama nerodí. Letošní skupinka mladých byla téměř celá nová, včetně hudebního doprovodu v podání Martina ze skupiny Krpál a jeho kytary. Naší první metou bylo hlavní nádraží v Plzni, kde bychom bývali mohli klidně strávit celý večer, protože právě tam jsme potkali opravdu početnou skupinu lidí bez domova, známé i neznámé. A tak se rozlévala káva ve velkém a rozbalovaly se dárkové balíčky s jídlem a jinými drobnostmi. Rozhodli jsme se konkurovat místnímu rozhlasu, a tak jsme do hlášení příjezdů a odjezdů vlaků zpívali koledy za doprovodu kytary a místního mírně rozladěného klavíru. Radost tak měl i náš Christian, který si s „obyvateli nádraží“ nemohl moc popovídat. A pak už hurá do tramvaje číslo 2 na autobusové nádraží. V ní jsme to pořádně rozjeli. Pár cestujících jsme rozesmáli a pár rozezpívali. Snad jsme nikoho nerozplakali. Všichni se tak vraceli domů o něco radostnější. Na autobusovém nádraží byla zcela jiná atmosféra než na vlakovém. Žádný rozhlas, žádný hluk, až jsme z toho ticha dostali trému. Chvíli jsme také hledali publikum, kvůli kterému jsme přijeli, ale našli jsme ho. Byl jím strojař, bývalý voják, bavič a fanoušek Karla Kryla, takže jsme mu dali možnost zazpívat si jednu jeho píseň na přání před ostatními cestujícími. Stálo to za to. Byl to asi jeden z mála dní, kdy mu lidé okolo nedávali najevo, že je jim na obtíž, ale naopak mu dokonce zatleskali. Pro cestu zpět na DCM jsme zvolili vlastní nohy. Z vánoční tramvaje se tak stal vánoční pochod s kytarou a improvizovaným zpěvem. Třeba to jednou doladíme a vánoční pochod bude součástí života v předvánoční Plzni. Petr, omi

OMIGang se setkává každý měsíc a vždy je to radostné, ale vánoční Treffing má své zvláštní kouzlo. A vážně to není jen tím, že jsme měli po celý víkend spousty jídla a doslova tuny cukroví, takže letos opravdu není šance vidět zlaté prasátko.
Sobotní dopolední program je už tradičně věnován setkávání, setkávání s lidmi, u kterých se v létě pracovalo na Workshipu, se seniory, s lidmi v nějaké nouzi apod. Člověk si často ještě více uvědomí, jakou sílu a moc má lidský kontakt, naslouchání, povídání či drobná pomoc. Proč nezkusit místo uklízení, pečení a nakupování věnovat čas našemu okolí? I když podobné otázky nebo názory v období Vánoc slyšel snad každý, a nejeden z nás třeba i něco takového zkusil. Ale proč to vlastně nezkoušet v průběhu celého roku? Jirka