Jdi zpět

Červnový Light4You plný Božích překvapení

Při jedné ze svých ranních eucharistií ve Svaté Martě řekl papež František, že nám nejsou k ničemu horoskopy, ale potřebujeme důvěru v Boží překvapení! Nádherná myšlenka. A prověřená zkušeností… Snad právě do těchto pár moudrých slov by se dal shrnout celý náš páteční večer (23. června) strávený v plzeňském kostele Nanebevzetí Panny Marie už tradičním Light4You.
Nejsme v tomto ohledu žádní nováčci, vždyť mladí z OMIGangu a především z našeho misijního klubu MissiOmi pořádali s přispěním plzeňského DCM tento modlitebně-evangelizační večer už poněkolikáté. Víme dobře, jakou sílu v sobě skrývá chválová modlitba před vystavenou Nejsvětější svátostí, slova žalmů, nepřetržitý čtyřhodinový tok kvalitní chválové hudby (tentokrát v podání kapel „Koinonia Jan Křtitel“ a kroměřížské „IGNITE worship“), atmosféra modlitebně nasvíceného kostela a rozžatých svíček… Přesto se nám během odpoledních příprav vloudila na mysl pochybnost, jestli to ale i tentokrát znovu opravdu vyjde, jestli si tentokrát, kdy Light4You neprobíhá souběžně s žádnou další významnou kulturní akcí v centru Plzně (jako byly v předešlých edicích Noc kostelů nebo Historický víkend), přijde svou svíčku do kostela zapálit tolik lidí jako obvykle, jestli nezůstaneme s týmem sami… Příliš slabá důvěra v Boží překvapení! I tentokrát se totiž děly divy! I tentokrát jsme po půlnoci odcházeli udiveni a vděčni. Hospodin konal.
V době, kdy se módy a vkus tak rychle mění, je až překvapující, jak tak jednoduchý formát dokáže stále oslovit: Nechcete si jít sem do kostela zapálit svíčku? Napsat na kousek papíru svou prosbu nebo svůj dík? Nebo se jen tak na chvíli posadit a zaposlouchat do hudby? Přijďte se na chvíli zastavit, spočinout… Dvojice mladých misionářů už ze zkušenosti dobře vědí jak na to. A tak to znovu fungovalo. Kostelem procházeli lidé, kteří by sem jinak asi jen stěží vstoupili, velmi často se posadili a na chvíli nechali jen tak plynout čas, přicházeli i ti, kdo si chtěli popovídat, a jako vždy bylo dost i těch, kteří už přišli přímo za modlitbou a chválou. Potřebujeme důvěru v Boží překvapení… Vlastimil, omi

 
Jako pokaždé jsem rozdávala svíčky lidem na ulici a zvala je do kostela. Není mi to vždycky milé. Negativní reakce jsou pro mě zklamáním a není to nic příjemného. Tentokrát to bylo ale jiné. Možná to bylo počasím, mojí náladou nebo požehnáním. Tentokrát jsem to dělala ráda. Těšilo mě zvát ostatní, snažit se je nadchnout pro věc, bavilo mě oslovovat lidi, u kterých se pravděpodobnost odmítavé reakce podle mého odhadu rovnala 100%. Ale právě z těchto lidí jsem měla největší radost, když se nakonec zvedli a s úsměvem šli s námi, zatímco rychle dokuřovali poslední cigarety a schovávali láhev vína za zády. Spoustu lidí se mě letos ptalo, proč to děláme. A já nad tím vlastně poprvé začala pořádně přemýšlet, abych mohla popravdě odpovědět. Kačenka říkala, aby lidé věděli, že se nemusí bát do kostela přijít, že jim je otevřený. To se mi moc líbilo. Mě pak ještě napadlo, abychom se podělili o Toho, komu věříme, ve kterého doufáme a kterého chceme a snažíme se milovat. Když jsem pak ke konci seděla v kostele a pozorovala ty, kteří přišli, občas jsem si říkala, jak jim asi je? Nechali se pozvat, aniž by tušili, že je čekají chvály, vystavená Nejsvětější svátost, modlitby... Co když je jim to nepříjemné? Co když už je to na ně moc? A při závěrečném feedbacku mi došlo, že tohle já vlastně vůbec nemusím řešit. Myslím, že Light4You je krásný příklad spolupráce s Bohem. To on to má pod palcem a hraje hlavní roli. Ne já, ale on je přitažlivý a dotýká se srdcí. Já jen mám to štěstí, že můžu rozdávat svíčky, aby osvětlovaly cestu k němu. Štěpánka