Jdi zpět

Hned od počátku roku nově!

Letošní Silvestr OMIGangu byl trochu jiný. Inu rosteme a vyvíjíme se… A jelikož Hospodinovy cesty jsou nevyzpytatelné, zavedly letos ke konci roku sice většinu OMI mladých jako tradičně do Plas na „klasické“ oblátské oslavy, ale dva členy také do Fuldy, kde se poprvé slavilo v nové oblátské mezinárodní komunitě. Ale nenechte se mýlit! Nejde o žádné rozdělení! Jen se spolu snažíme pochopit, co od nás Hospodin očekává. A navíc propojení přes sociální sítě fungovalo výborně!

"Takovýho jídla... kdo to všechno sní?"
"Já se hlásím! A obětuju to za povolání."
Dialog tohoto typu jsme mohli během víkendu slyšet opravdu hodněkrát. Protože aby na nějaké oblátské akci bylo málo jídla, a zvlášť na oslavě Nového roku, to si asi nedovedu představit. :) Hojnost však nebyla jen materiální; požehnaně bylo totiž i zábavy v podobě freestyle trsání na hudbu z devadesátých let, odpočinku při deskových hrách, legračních pokusů o konverzaci během poobědové “gastrodemence” a dokonce i hloubavých (někdy skoro až filozofických!) rozhovorů. Nechybělo ani trochu duchovna: za víkend jsme stihli dvě parádní mše, jednu krásnou adoraci s modlitbou chval a během slunečné sobotní odpolední procházky i celý růženec za jednoho člena OMIGangu (a taky fotku na mostě, kde netrpělivě vyhlížíme Nový rok). Během přípravy chlebíčků jsme si zvládli i vícehlasně zazpívat prakticky všechny lidové písně, které jsme kdy slyšeli, a naladění na lidovou notu jsme se jali natočit video, kde skrze text písně “Větře, větříčku” opěvujeme našeho milovaného jáhna Petra.
A pokud mám ještě dodat pár slov jen za sebe: je to síla. S obláty jsem se setkala teprve letos (vlastně už vloni) v srpnu - a teď, o pár měsíců později, s nimi slavím Nový rok, a přestože se s OMIGangem teprve poznávám, už od prvních chvil se na faře v Plasích cítím jako doma.
Díky vám všem za ty krásné rozhovory a společné strávený čas, a díky hlavně Tobě, Hospodine, že takové společenství tady je a že se skrze něj dotýkáš tolika lidí - včetně mě. Zuzka Š.