Jdi zpět

Hostem doma - Zuhause zu Gast

Oblátští mladí překračují čím dál víc všechny možné i nemožné hranice, žijí tak to, co je pro obláty jako misionáře na jedné straně tolik typické, na straně druhé ale zůstává vždy velkou výzvou: mezinárodnost, interkulturalita, boření zdí… Tom Harke, mladý muž z té nejzápadnější „výspy“ Německa se s oblátskou mládeží z OMIGangu zná už nějaký čas. Rozhodující bylo jistě setkání na oblátském předprogramu SDM ve Vratislavi. Pak už to jelo… A o adventu pokračovalo…

Když jsem byl o prvním adventním víkendu na návštěvě v Hünfeldu, připravovalo se tehdy vlastně další dobrodružství pro adventní víkend druhý. Rozhodl jsem se tam totiž, že se vydám autobusem do Česka, a tohle mé rozhodnutí se hned rozšířilo jako blesk.
Vlastimil mi hned nabídl, že mohu dorazit do Plas a mohu tam pobýt s OMIGangem. Spojení z Prahy do Plzně mi pomohla zorganizovat Zuzka (Šulcová), se kterou jsem se také v pátek v Praze setkal, a hezky jsme si popovídali. A z Plzně do Plas už jsem cestoval společně s Jakubem (Kylišem), který mě v Plzni vyzvedl.
V Plasích jsme v pátek společně povečeřeli a později večer jsme ve čtyřech a chvíli dokonce v pěti vydatně oslavili mé přijetí do OMIGangu. Tomu pak odpovídal pozdní začátek sobotního dne.
V sobotu jsme po procházce na místní letiště vyrazili do Manětína - domoviny Workshipu a tam jsme slavili mši, po které se mi, k vlastnímu údivu, podařilo odpovědět na první otázky česky. Večer jsme povečeřeli v restauraci v Plasích a potom jsme se doma podívali na film Avengers. Kromě toho jsme (pozdě večer) sledovali oslavy ve Fuldě (zahájení života nové komunity) a také jsme si na tuto událost připili.
Neděle začala mší a pak jsme pokračovali do Plzně do Pubu a na vánoční trhy. Po náročném výstupu na věž katedrály jsme si společně s Josefem (Koderou) užili krásný výhled na Plzeň.
Moje poslední setkání pak bylo v Praze se Salome (Mecovou). Dali jsme si spolu čaj a ve vzpomínkách jsme se s radostí vraceli na světové dny mládeže a k celému uplynulému roku.
Je to báječný pocit být několik stovek kilometrů daleko od domova, a přesto být neustále obklopený přáteli. Ale nezapomenutelnou je pro mě tato cesta hlavně tím, že po celou dobu jsem zakoušel i Boží přítomnost. A také to pro mě bylo jasným znamením oblátského charismatu, protože když cestujete s obláty nebo za nimi, jste všude doma, a nikdy ne osamocení.
Tato cesta pro mě byla požehnanou cestou v požehnaném roce 2016. Zdálo by se, že to bylo finále, ale v adventu se připravuje ještě další cesta na východ, a i Silvestr bude událostí s obláty. Už teď se těším na další nadcházející cesty a na rok 2017.
Mockrát děkuji všem, kteří mi tuhle cestu umožnili. Tom

Am ersten Advent, als ich in Hünfeld war, bereitete sich bereits ein nächstes Abenteuer für den zweiten Advent vor. Ich habe dort die Entscheidung getroffen, mit Bus in die Tschechische Republik zu fahren, und diese Entscheidung verbreitete sich wie ein Lauffeuer.
So wurde mir direkt von Vlastimil angeboten, dass ich in Plasy unterkommen kann, und ich mit der OMIGang unterwegs sein werde. Die Busverbindung von Prag nach Pilsen wurde durch Zuzka aus Prag, mit der ich mich am Freitag auch getroffen und wundervolle Gespräche geführt habe, organisiert und von Pilsen wurde ich direkt von Jakub nach Plasy per Auto mitgenommen.
Dort haben wir am Freitag gemeinsam zu Abend gegessen und haben abends zu 4. und zeitweise zu 5. ausgiebig meine Aufnahme in die OMIGang zelebriert, der Samstag fing entsprechend spät an.
Am Samstag sind wir nach einem Spaziergang zum benachbarten Flughafen nach Manetin – der Heimat des Workships – gefahren und haben dort eine Messe gefeiert, nach der es mir zur eigenen Verwunderung gelungen ist, die ersten Fragen auf Tschechisch zu beantworten. Abends haben wir in dem Restaurant in Plasy zu Abend gegessen und danach daheim die Avengers angeschaut, außerdem haben wir (am späten Abend) die Festlichkeiten in Fulda verfolgt und darauf angestoßen.
Der Sonntag begann mit einer Messe und ging nach Pilsen in ein Pub und über den Weihnachtsmarkt. Dort gab es nach einem anstrengenden Aufgang einen wunderschönen Ausblick zusammen mit Josef über Pilsen vom Turm der Kathedrale aus.
Meine letzte Begegnung hatte ich dann mit Salome in Prag, wo wir gemeinsam Tee getrunken haben und in Erinnerungen vom Weltjugendtag und vom vergangenen Jahr geschwelgt sind.
Es ist ein wundervolles Gefühl, mehrere Hundert Kilometer von zuhause entfernt zu sein, und dennoch permanent von Freunden umgeben zu sein. Für mich war ebenfalls Gott die ganze Reise über gegenwärtig, denn sonst wäre sie keineswegs derart unvergesslich geworden. Es war für mich ebenfalls ein klares Zeichen des Oblatencharismas, denn, wenn man mit oder zu Oblaten reist, ist man überall zuhause und nie allein.
Die Reise war eine gesegnete Reise in einem – für mich – gesegneten Jahr 2016. Es schien das Finale zu werden, aber es bahnt sich in der Adventszeit schon die nächste Reise in die Republik im Osten an, und Silvester wird auch ein Event mit den Oblaten. Ich bin gespannt auf die kommenden Reisen und auf das Jahr 2017.
Vielen Dank an alle, die mir diese Reise ermöglicht haben. Tom