Jdi zpět

Karel a Petr: vysvěceni ke službě

Když přišli poprvé tihle dva k oblátům do Kroměříže, byl jsem čerstvý navrátilec ze studií a řeholní formace v Itálii… nadšený jáhen s oblátským křížem ještě se lesknoucím od věčných slibů. Oni byli čerství absolventi: Karel právě dokončil svá bakalářská studia na pražské přírodovědě a Petr na jaře r. 2009 úspěšně odmaturoval. A obláti jim nějak skrze misie vlezli právě do života. Neznali se, nedomlouvali se… prostě byli dáni dohromady. Přijeli ve stejnou chvíli do naší komunity, aby si to obhlídli a vyzkoušeli. Měl jsem se jim trochu věnovat. Jak jsem říkal, byl jsem nadšenej, tak to třeba zabere… Paměť nemám moc dobrou, ale naše setkání, při kterém jsem se oběma novým zájemcům snažil přiblížit skrze oblátskou polední modlitbu charisma sv. Evžena, mám ještě jasně před očima. Stejně jako společné chodící růžence na farní zahradě. Pobyli pár týdnů a pak se vrátili domů: Petr do Bělé v Praj(z)sku, rozuměj Hlučínsku, a Karel do Prahy. Vrátili se, aby odjeli… tedy, aby se rozloučili a odjeli na formaci do Německa. Tehdy, před osmi lety, to šlo všechno nějak snáz a rychleji. (Křehká generace patrně nastoupila až pak…) Začali jsme se vídat zřídka… jen u různých příležitostí společných OMI setkání v našem největším domě v provincii, v Hünfeldu, který je zároveň sídlem noviciátu a v té době i scholastikátu. Kluci tam pobyli až do července 2013. Učili se nejprve jazyk, pak studovali, absolvovali noviciát a zase studovali. Pak se jejich cesty poprvé rozdělily. Odešli sice společně do Itálie, ale každý do jiné komunity: Karel se stal členem formační komunity našeho mezinárodního scholastikátu v Římě, Petr zakotvil u Italů ve Vermicinu. A vídali jsme se ještě řídčeji... Ale věděli jsme o sobě. Sám jsem zakusil, jak silnou zkušenost víry a svého lidství může člověk v Itálii udělat, a tak jsem byl zvědavý, jak to prožívají i naši noví spolubratři. A fakt rostli a zráli. Někdy to byl určitě boj, někdy lehkost bytí. Obojí veledůležité. A po dalších třech letech přišly žně. Církev usoudila, že jsou dostatečně zralí na to, aby je definitivně přepásal Někdo jiný a oni šli tam, kam možná někdy chtít jít budou, a jindy možná ani ne. Složili svou věčnou oblaci a byli v Plasích loni na podzim při OMIFestu 1.0 vysvěceni k jáhenské službě. Karel odešel sloužit do nové komunity v německé Fuldě, Petr začal brázdit silnice severního Plzeňska. A cesty se začaly znovu propojovat. Petrovi jsem tak trochu přenechal místo a spolu jsme začali pracovat na naší misii s mládeží a chudákovi Karlovi jsem byl dokonce přidělen do komunity. Je to síla, ten život! A kdo ví, co bude dál! Ale jsem si jistý, že to počáteční nadšení a ta první láska, které tehdy před osmi lety zakusili, vytrvají. Jejich zárukou je totiž ten, který je povolal: k životu, k plnosti života ve křtu, k řeholnictví, k oblátům a teď i k účasti na svém služebném kněžství. Štolu jsme jim totiž rozepnuli právě minulou sobotu 10. června, kdy je v Hünfeldu o. biskup František Radkovský vysvětil ke kněžské službě. Vlastimil, omi