Jdi zpět

KCHK 2017 aneb citrusy na každém rohu a šalinkarta v ceně!

Katolická charismatická konference pořádaná každoročně na počátku července v Brně je pro mě už takřka nedílnou součástí nabitého "prázdninového" období. Je to vždycky síla! Ale letos to bylo celé ještě sílovatější, jelikož jsme do Brna poprvé vyrazili i se skupinkou naší oblátské mládeže. A stálo to za to!

"To, že Brno (chápejte brněnskou část OMIGangu) jezdí do Plas, není nic nového. Že ale Plasy jedou do Brna, to se nestává tak často. A přece… pár nadšenců se vypravilo na Katolickou charismatickou konferenci, která se konala ve dnech 5. – 9. července 2017, a to již po osmadvacáté.
Vyrazili jsme vlakem ve středu ráno z Plzně a zvolili jsme tak trochu okružní jízdu naší vlastí, tedy variantu bez přestupů. Cesta běžela bez problémů, a tak jsme dorazili do moravské metropole, kde jsme se ubytovali u bratrů františkánů. Pak už jsme pospíchali prozkoumat terén…
Při registraci na brněnském výstavišti, kde celá akce probíhala, jsme si vyzvedli stylové oranžové visačky na krk. Měly dvě výhody. Jednak na nich bylo napsáno jméno každého z nás, to kdybychom se snad v tom cizím městě ztratili, jednak sloužily jako tramvajenka. Tedy pardon, šalinkarta!
Program konference byl opravdu nabitý a téma vycházelo z motta: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového Ducha“ (Ez, 36,26). 
Zajímavé přednášky, divadelní představení, mše svaté, adorace, chvály pod vedením Chapely, modlitební večery, přímluvné modlitby a další. Všechno díky skvělým organizátorům, řečníkům, kněžím, moderátorům, hercům, modličům, hudebníkům, citronům a pomerančům. Dobrovolníky oděné ve žlutých a oranžových tričkách, kteří se starali o hladký průběh celé konference, jsme potkávali téměř na každém kroku. Bylo jich potřeba opravdu dost! Do Brna se totiž tentokrát sjelo téměř osm tisíc lidí, včetně jedenácti stovek dětí, pro které fungovala konference dětská. A přesto po celou dobu panovala mezi účastníky rodinná atmosféra. Lidé se nestrkali, nenadávali a netlačili se ve frontách na oběd. Převládala pohoda, úsměvy na tvářích a lidé přidržující dveře ostatním.
Že to musela být masovka? Pro někoho možná ano. Ovšem nikoliv kvůli počtu zúčastněných. Jedině proto, že řada z nás odjížděla se srdcem více masitým a méně kamenným.
Jo a pokud ještě nemáte jasno, jestli pojedete na příští konferenci, neváhejte! V Brně totiž dělají strašně dobrý topinky!" Kája

"Letos jsem se konečně dostal na kompletní konferenci. V předchozích dvou letech jsem se jen tak oťukával, když jsem jel na jeden či dva dny, ale tentokrát jsem se pořádně votřískal. I když existují důkazní materiály, že jsem při některých přednáškách spal, tak cítím, že jsem si vším tím slovem konečně vynahradil všechna ta předsevzetí, že si konečně přečtu něco duchovního. Další moje předsevzetí, že budu věnovat Pánu víc času v modlitbě, se mi taky splnilo. Z toho všeho chválení mi po celou dobu konference běhal mráz po zádech.
Nejvíc mě ale asi dostalo konferenční zpovídání. Jednoho rána se totiž ke mně doneslo, že žeň je hojná, ale dělníků málo, a tak jsem si říkal, že tu hodinku obětuju a dám se do služby ve svátosti smíření. Nakonec z toho byl téměř celodenní maraton. Musím říct, že za ten jeden den bych o svých zpovědních zážitcích a prožitcích mohl napsat knihu. Je to zvláštní pocit, když přijde někdo mnohem starší a zkušenější a prosí o radu mě, mladého a nezkušeného kněze. Moje víra tím opravdu povyrostla, protože jsem viděl, že ti lidé nechodí za mnou, ale za Bohem a se slzami v očích touží slyšet: „Odpouštějí se ti hříchy!“. Jestli za ten měsíc mého kněžství byla chvíle, kdy jsem ve službě opravdu cítil Boží přítomnost, tak to byl právě tento smiřovací maraton a doufám, že nebyl poslední, protože jen málo chvil v mém životě mě naplnilo takovou vnitřní radostí… Petr, omi