Jdi zpět

Meditací a tichem ke Kristu

Lahodný zvuk tibetské mísy naplnil tichou místnost, zakroužil nad mojí hlavou, chvěl se v prostoru, než se pomalu vnořil do ticha. Učil i mne odcházet do ticha v sobě... Schody do hlubin mého já se stal můj dech. V něm jsem sestupovala i vystupovala... Za Ním a k Němu... ponořit se do Boží Přítomnosti.. „Jestli nenajdeme Krista ve svém srdci, nemá naše víra žádnou sílu, aby proměnila náš život“ (Matta al-Maskin). Na cestách za tichem jsem potkávala mnoho rámusu, kdy rozum odmítal přijmout tichost, kdy myšlenky přilétaly jak roj bzučících much spolu s pocity a emocemi. Také bolavá  záda chtěla hlasitě protestovat po hodinách klečení na modlící stoličce (v sobotu 6,5 hodin!). „Bůh je nám blížší než my sami. V tomto Bohu žijeme, pohybujeme se a jsme, v něm dýcháme“ (W. Stinissen).
O. Günther, můj duchovní rádce a přítel, mě pozval na tento víkend zenové kontemplace (17. - 19. 2.), který pořádali jeho přátelé Radovan a Hanka z Brna. V jejich rodinném domku se sešlo 11 lidí, spolu s nimi meditovaly ještě dvě kočky, obyvatelky domu. Günther prokládal tiché meditace motivačním slovem, sloužil denně mši sv. a také doprovázel každého v osobních pohovorech. V naprostém tichu se vstávalo a usínalo, jedlo a odpočívalo. Úžasné setkání lidí, kteří společně ztichli, aby slyšeli ticho Boha... (Hanka z Vysočiny, kamarádka OMI)

Ačkoli jsem byl vychován ve víře, byla to zenová kontemplace, s kterou jsem se seznámil poprvé v r. 1981, která mě připravila na osobní setkání s Kristem. Už 30 let patří k mému každodennímu životu. I když pochází z buddhismu, vyvinula se z ní velmi prostá cesta do ticha a do vlastního nitra uprostřed dění každodenního života. Může pomáhat hledajícím nechat se dotknout Bohem v tichu. A pro mě jako křesťana zaznívá ze zenu silně výzva onoho slova, které buddhistický zenový mistr řekl mému učiteli, německému knězi, o. Koppovi: „You must realize that Christ is in You – Musíš realizovat (poznat a uskutečnit), že Kristus je v Tobě!“.
Přátelé z Brna, manželé Jiříkovi, kteří o mé osobní cestě ví, mě pozvali, abych společně s nimi vedl 17. - 19. 2. zenový víkend. Skupina 11 lidí byla velmi pestrá: věkové rozpětí bylo víc než 40 let, profese různé (studentka, učitelky, důchodkyně, skladník, zahradník, výtvarnice, řidička autobusu, doktorand), pokřtění  i nepokřtění, praktikující a hledající, začátečníci v meditaci i zkušení... Hlavně mě ale zaujaly dvě věci: že se od samého začátku vytvářelo hluboké ticho a že to mělo docela evangelizační náboj, protože hledající se setkávali v tichu s Bohem a skrze mě a další křesťany mezi námi a skrze mši sv. se setkávali s Kristem a s církví... (Günther Ecklbauer, OMI)