Jdi zpět

O Günthrovi, Samsungu a jedné ikoně...

30. května uplynulo přesně 25 let od chvíle, kdy byl v Kroměříži vysvěcen na kněze náš spolubratr a velký misionář o. Günther Ecklbauer, omi. A jelikož my obláti nejsme příliš stavění na velké oficiální a honosné oslavy, vypadalo to nejprve, že toto výročí oslavíme komorně jen tak u piva v plaské komunitě. Ale naštěstí se ozvala Günthrova sestra z Rakouska a „přinutila“ o. Günthra i nás ostatní, abychom se i o tuto událost podělili s našimi blízkými. A udělala dobře. V sobotu 3. června jsme tak spolu s několika členy rodiny Ecklbauerů, kteří dorazili na náš „divoký západ“ z Rakouska, s našimi farníky z Manětínska a Plaska a s dalšími přáteli a členy oblátské rodiny oslavili v manětínském kostele sv. Jana Křtitele eucharistii na poděkování za dar kněžství a za Günthrovu přítomnost mezi námi. Na faře pak pokračovalo neformální setkání u dobrého jídla. A nechyběly ani věcné dary! Farníci věnovali o. Günthrovi nový mobilní telefon! Jeho modrá neodmyslitelná tlačítková Nokia - podobného věku jako jeho kněžská služba… - ještě téhož večera předala štafetu modernímu Samsungu. Některé věci se ale nemění, a tak druhým darem byla ikona sv. Charles de Foucaulda, velkého oblíbence a životního inspirátora našeho oslavence. Jejím autorem je mimochodem čerstvý oblát Oto Medvec, který je spolu s celým naším dorostem jistě i plodem Günthrovy misijní štědrosti a služby. Tak, Günthře, děkujeme! Vlastimil, omi

A takto vzpomíná o. Günther na své svěcení sám: „30. května 1992 mě vysvětil v Kroměříži na kněze tehdejší administrátor arcidiecéze Jan Graubner. Když jsem tehdy v Kroměříži řekl své „FIAT“, nemohl jsem tušit, co mne všechno čeká. Věděl jsem ale, že Pán mě chce používat k tomu, abych nějakým způsobem „hlásal radostnou zvěst chudým a opuštěným“ (Lk 4, 18) – toto je heslo naší kongregace, které jsem napsal také na svůj primiční obrázek. Vedlo mě to ve stálém hledání až do Pákistánu a na Blízký Východ a zase zpět sem, kde se snažím naslouchat tomu, co po mně Pán chce. Na pozvání na svěcení a primici jsem napsal také citát jednoho oblátského misionáře v Africe, bl. Josefa Gerarda OMI: „Svět patří tomu, kdo nejvíc miluje“. Milovat se však člověk učí celý život. Přesto není lepší cesta. Co by kněz dnes měl dělat, to se nedá říci obecně, neboť každý člověk má jiné dary, ale když je sám sebou, když je sám nadšený Kristem a hlásá radostnou zvěst radostně, jistě dovede aspoň několik lidi blíž k Bohu.