Jdi zpět

O Tutovi a ještě mnohem víc...

Jedeme dál... Je to až neuvěřitelné, ale od prvních slibů nás mladých asociovaných uběhlo už víc než pět měsíců, a tak bylo na čase opět intenzivněji zapracovat na naší oblátské formaci, která říjnovou asociací rozhodně neskončila.
Proto jsme se na víkend sešli v Plasích, abychom se nejen po evženovsku vzdělávali, ale také abychom po dlouhé době zase všichni společně pobyli. Být spolu zní možná obyčejně, ale já osobně se vždycky na tohle bytí hrozně moc těším už jen proto, že poslední dobou jsme po té střední Evropě čím dál víc rozesetí. A i tentokrát bylo společné bytí rodinné a radostné. Ať už to bylo během sdílení o tom, jak se podzimní asociace promítla do našich životů, při slavení mše, poobědové procházce, v průběhu plánování drobných organizačních záležitostí ohledně celoprovinčního setkání asociovaných, které nás čeká už na konci dubna, nebo při rozebírání nejzákladnějších oblátských konstitucí a zamýšlení se nad tím, jak jako asociovaní můžeme žít to, co v nich najdeme. Radost jsme měli i z milé návštěvy Jany M., jedné z našich nejoblíbenějších plaských farnic, která nám vyprávěla o svém neobyčejném životě. Sobotní den jsme zakončili posezením v místním pivovaru, kdy byla naše radost ještě o něco větší, neboť se k nám připojil náš prenovic Kuba, který byl v těchto dnech doma na prázdninách.
V neděli jsme doprovodili farní mši pro děti hudbou a zpěvem a vypomohli při homilii. Hlavní hvězdou bylo Tuto – miminko mladých asociovaných Marušky a Vlastíka, které se co nevidět narodí a které jsme takhle provizorně pojmenovali, protože nevíme, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Každopádně se na něj už všichni moc těšíme! Katka Z.