Jdi zpět

OMIGang a Vánoce s předstihem

Misie s mládeží nabírá v naší oblátské provincii nové obrátky a dostává novou podobu. Čerstvě ustavená mezinárodní komunita ve Fuldě má práci s mládeží a starost o povolání přímo v popisu práce. Příležitostí k jejímu prvnímu výjezdu (tedy přesněji řečeno jejích dvou členů: o. Jense a Vlastimila) se stal plaský předvánoční OMITreffing, tedy setkání oblátské mládeže naplněné, jako vždy v adventu, především službou a charitativní činností.
Už v pátek večer se víkend rozjel v Plzni na chválově-evangelizačním večeru Light4You, jehož se zúčastnil i nový a zároveň první zahraniční člen OMIGangu Tom z Německa a který se, stejně jako celý víkend, poprvé odehrával pod taktovkou našeho jáhna Petra, který láskyplně převzal v Plasích nad mládeží péči.
Sobota byla už neodmyslitelnou klasikou: rozdělení do skupinek a rozjezd do domovů pro seniory nebo třeba na návštěvy u lidí, u kterých jsme v létě pracovali během naší dobrovolnické brigády Workship. Popovídání si s mladými nadšenými lidmi jen tak u kafe je pro ně obvykle velkým povzbuzením a potěšením. Odpoledne, po oblátské specialitě: „chodícím růženci“, pak vrcholily přípravy na slavnostní předvánoční oslavu: pekla se domácí pizza, chystaly saláty, obložené mísy… Stoly se prohýbaly. Při večeři jsme sdíleli nejen zážitky ze sobotních setkání, ale i z celého společně stráveného roku. Vzpomínat bylo opravdu nač!
V neděli se naši mladí ujali hudební animace farní eucharistie a odpoledne se jedna část vydala s Petrem do Plzně připravovat vánoční balíčky pro lidi bez domova, zatímco druhá část slavila a hlavně také hrála, zpívala a scénkou doprovázela promluvu při mši svaté pro rodiny s dětmi ve Štichovicích. Prožili jsme požehnaný víkend, který byl takovým shrnutím všeho, co nám tento rok spolu přinesl. Bohu díky! Vlastimil, omi

V pětičlenném týmu jsme se v sobotu vydali do domova pro seniory sv. Jiří v Plzni. Zúčastnili jsme se tam mše svaté, během níž jsme se rozdělili na dva zpěváky, klávesy, housle a mě, který jsem fungoval jako ministrant. Během mše svaté bylo vidět, že přítomní obyvatelé domova jsou potěšeni, když viděli nás mladé a když jim hlavně talentovaná Barča a Ester nádherně zahrály. Po mši svaté nás kněz požádal o pomoc při roznášení drobných vánočních dárečků v podobě cukroví a sladkostí. To pro mě bylo nejsilnějším momentem. Podat ruku každému člověku a popřát mu krásné a požehnané svátky s vědomím toho, že mu asi nepopřeje, a třeba už několik let ani nepopřálo, tolik lidí a přátel, jako přeje každý rok mně... V tu chvíli jsem viděl v jejich očích obrovskou radost a byl jsem nesmírně rád, že jsme na tomhle místě byli a snad jsme potěšili každého z přítomných. Navíc oni potěšili o to více nás, když nám také přáli a někteří se za nás i s nesmírnou srdečností modlili. Bohu díky. Vašek Š.

Workship je sice dávno za námi, ale naše pomoc je nutná mnohem častěji než jednou ročně.  A tak se zrodila myšlenka navštívit v předvánočním čase několik lidí, u kterých jsme v létě v rámci Workshipu pracovali.
Příprava byla i zde nutná! Abychom nikam nevpadli jako velká voda, domluvili jsme návštěvy u „workshipových lidí“ předem. Plán byl jasný! Přijet, zazvonit, vykouzlit úsměv na tváři, naslouchat, potěšit …
Naše skupinka (Kačenka, Jirka, Honzík, já) vyrazila nejprve do Kožlan. Po trochu náročnějším hledání jsme se konečně ocitli u (správných) dveří paní Beranové. Usměvavé a upovídané paní, která nás společně se svou dcerou vlídně přivítala. U čaje a cukroví jsme pak vyprávěli o všem možném. Odcházela jsem nerada, ale posilněna jejím optimismem, krásným babičkovským úsměvem a radostí ze života.
Byl ale čas navštívit paní Radošovou v Plasích. Čaj a cukroví podruhé, navíc výborný štrúdl. Paní Radošová nám vyprávěla, jak byla spokojená s děvčaty, která ji v létě během Workshipu umyla na domku okna, a jak ji pomoc přišla vhod. Už se na nás opět těší v příštím roce.
Třetí návštěva vedla za paní Kilbergovou z Lozy, s kterou jsme se ale potkali ve Štichovicích během duchovní obnovy s o. Martinem. Ze setkání měla velkou radost. I proto, že se mohla potkat přímo se svými pomocníky – Jirkou a Honzíkem.
Druhá skupinka (Zuzka, Štěpánka, Pepa, Tom, o. Jens) mezitím zajela do Nečtin ke Kazdovým a do Plas k paní Müllerové, u které v létě pracovala právě Zuzka. Během návštěv se vystřídaly slzy štěstí i bolesti, ale o to více si uvědomuji, jak je důležité nabídnout se ostatním. Nabídnout lidem svůj čas a jednoduše pobýt spolu s nimi v jejich radostech i starostech.
Z návštěv mám velkou radost. Blízkost k člověku je přece tolik důležitá. Být blízký člověku znamená být blízký Bohu. Vždyť „cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt, 25, 40) Kája