Jdi zpět

Petr, OMI o slepicích, hloubce a ovčí vlně

Kdo je to kněz? To je pro mě opravdu stále nevyřešená otázka. I když jsem na ni mnohokrát hledal odpověď, tak je to stále „work in progress“. Už před svěcením jsem vzpomínal na to, jak mi kdysi náš pan farář v Bělé říkal, že pochopil kněžství, až když ho přijal. Díky tomu se teď nemusím cítit tak hloupě, když stále ještě pořádně nevím, co to vlastně je. Být otcem, pastýřem, učitelem, budovatelem? Tak to jsem na tom špatně, protože o otcovství může mluvit opravdu jen sebejistý celibátník, na ovčí vlnu jsem alergický, učení náboženství není moje silná stránka a, i když bych dokázal zabít hřebík do prkna, tak by se z toho kostel sám neposkládal. Musí jít tedy o něco mnohem hlubšího, doslova. To mi bylo jasné nejpozději ve chvíli, kdy se mi otec biskup snažil opravdu urputně vtlačit olej do rukou, jako by tím chtěl říct, že se musí pod povrch, pod kůži… nezůstávat na povrchu. Kněz musí být mužem hloubky, protože když se tam sám nevydá, tak z existenčních propastí nikoho nevytáhne. Jedna moje známá občas utrousí ironicky na moji adresu: „Ty seš ale zase hlubokej“. Kéž by to byla pravda. Snad překonám svůj strach z výšek a vydám se do hlubin lidství… není to nic překvapivého, vždyť tam se vydal i Bůh. Proto slavíme Vánoce. Kněz zřejmě nedělá nic jiného, než že opakuje smysl Vánoc, ale i Velikonoc. Vydává se člověku, jde za ním i do propasti a pozvedá ho. Vždyť co jiného je pro kněze tak charakteristického než slavení eucharistie a svátosti smíření, kde se právě toto odehrává. Teď už začínám alespoň chápat to, že mám být tím, co slavím. Takže to je ono… slavit a slavit. Je to takové oblátské. Zajímalo by mě, jestli byl dříve oblát nebo kněz… rodí se kněz z obláta nebo oblát z kněze? Asi to bude jako s tou slepicí a vejcem… třeba na to jednou přijdu. Petr, omi