Jdi zpět

OMITreffing a pouť s lidmi bez domova

Oproti minulému roku, kdy se pouť pro lidi bez domova a spolu s nimi konala v Teplé, byla tentokrát vybrána vzdálenější destinace, a sice jihočeské mariánské poutní místo Lomec. V tomto případě byla ale vzdálenost spíše výhodou, protože jsme tak měli během sobotní (27. května) jízdy autobusem možnost mezi sebou, poutníky, více poznat.
Naše skupinka byla opravdu pestrá. Autobusové pouti se zúčastnilo téměř dvacet lidí bez domova, několik dobrovolníků a taky OMIGang, skupinka mládeže, která se setkává kolem komunity misionářů oblátů v Plasích. Diecézní nemocniční kaplanka Lucie Vavrušková a oblát P. Martin Sedloň OMI byli hlavními iniciátory pouti a připravili si bohatý program, do kterého se velmi spontánně zapojovali i naši přátelé bez domova.

Pro lepší představu toho, jak to na takové pouti chodí, přinášíme několik osobních postřehů:

Program květnového OMITreffingu byl tentokrát poněkud netradiční. Teorii oblátství nahradila čiročirá praxe, když jsme se jako OMIGang spolu s Martinem OMI vydali na autobusovou pouť s lidmi bez domova na Lomec u Vodňan. Pro ty z nás, pro které je tahle svérázná společnost přece jen trochu nezvyklá, si dovolím přidat několik vlastních postřehů:
1) Být je vždycky lepší než nebýt, a někdy “být tam” stačí, když v tu chvíli neumíme víc.
2) Nikdo od nás neočekává, že zachráníme svět, ba ani jeden jediný život.
3) To, že nám někteří lidé zrovna “nevoní”, by nám nemělo bránit tyto lidi přijímat a pomáhat jim; a naopak, přijímat tyto lidi a pomáhat jim neznamená být k nim nekritický.
Kdybych nevěřila v Boha, asi bych si řekla, že to byl jen jeden z 365 dnů v roce, kdy se tito lidé dosyta najedli, kdy měli kafe se šlehačkou a kdy někdo uspořádal program jen pro ně. Kapka milosrdenství v oceánu miserie? Pak si vzpomenu na misionářky lásky Matky Terezy a jejich nevysvětlitelný nepomíjející úsměv a pochopím, že na nás je často jen ta 1/365. Když svůj podíl na díle odvedeme dobře, zbytek můžeme s čistým svědomím vložit do rukou Někoho jiného.
Co dodat? Po takhle naplněném a náročném dni bylo zvlášť příjemné přijet zpátky na faru, povečeřet párek v rohlíku a završit den dortem na oslavu Jirkových narozenin. A málem došlo i na Brutus! Anička

Když nám Petr v pátek večer řekl, že bychom mohli sobotu strávit poutí s bezdomovci, trochu jsme se lekli - většina z nás asi příliš zkušeností s těmito lidmi dosud neměla - nicméně jsme souhlasili s tím, že to aspoň bude zase něco nového a přiblíží nás to oblátskému charismatu. A taky že ano. Alespoň za sebe mohu říct, že jsem během krásného sobotního výletu na Lomeček mohla o trošku víc poznat, s čím se lidé bez domova potýkají, a že to dost často jsou i lidé vysokoškolsky vzdělaní, mají už dospělé děti... zkrátka, že od nás nejsou zas tolik odlišní. Zjistila jsem také, jak s nimi lze vést small talk - že spíš než ptát se na to, kde pracují nebo jestli mají rodinu, je lepší se jich ptát, co rádi dělají nebo jak vypadá jejich běžný den. Byl to vyloženě příjemný zážitek a určitě mi pomohl alespoň k částečnému překonání té bariéry mezi mnou a nimi. Zuzka Š.

Setkání s existenční chudobou je drsné, ale tuto zkušenost bych doporučil všem, protože se tak můžeme setkat s lidmi, kteří ztratili všechno, ale přesto stále pro něco žijí, možná pro samotnou hodnotu života. Petr, omi