Jdi zpět

Povolání, povolání, povolání...

Po Novém roce se obvykle my, obláti Středoevropské provincie, scházíme na společném setkání v našem největším domě v německém Hünfeldu. Tradičně jde většinou o nepříliš závazné a závažné setkání, jehož cílem je hlavně sdílet své životní zkušenosti a službu, pobýt spolu, vyrazit na společný výlet, odpočinout si po Vánocích.
Letošní setkání, které se konalo od 14. do 17. ledna, se ale těm tradičním vymykalo. Prožíváme Rok oblátských povolání, a tak jsme si řekli, že do toho půjdeme naplno. Provinční komise, která setkání připravovala, pozvala referenta „zvenku“, prof. Jakobse, který je knězem a vystudovaným psychologem. Doprovázel nás celým setkáním a spíš než na dlouhé přednášky a impulzy vsadil na to, že nás bude motivovat provokativními otázkami, neustálým vybízením k práci na sobě samých, ke sdílení v malých skupinkách, k osobní i komunitní reflexi. Nořili jsme se nejprve do Ježíšova povolání, pak do vlastních povoláňových příběhů, a nakonec - s dovolením ostatních - i do příběhů Božího povolání svých spolubratří. Poslouchat, jak si Hospodin povolal a dál povolává spolubratra, se kterým se vídáme třeba jen jednou za rok, nebo i toho, se kterým sdílíme tutéž komunitu, bylo pro mě osobně jedním z nejsilnějších okamžiků celého setkání.
Nezamýšleli jsem ale jen nad povoláním nás jednotlivců, ale hlavní část programu byla věnována otázkám kolem povolání našeho provinčního společenství: odpovídáme ještě i dnes na skutečné potřeby církve a světa? Jsme i dnes věrni charismatu sv. Evžena? Kde je třeba zůstat a kde ne? Bouřlivé otázky a ještě bouřlivější reakce…
A na závěr se dostalo i na mladé. Kdo jsou ti, které Ježíš povolává dnes? Přes upřímnou snahu po pochopení, přes celý seznam výstižných charakteristik současné generace jsme k žádnému snadnému a zázračnému receptu na oslovování dnešních mladých nedospěli… Věříme, že Ježíš povolává k radostnému a plnému oblátskému misionářskému životu ještě i dnes, věříme, že i dnes je pro mladé podstatné svědectví našeho vlastního života, svědectví komunitní radosti a služby, a víme, že nesmíme, jak říkal sv. Evžen, nechat nic nevyzkoušeného, abychom pro hlásání evangelia získávali další dělníky na Boží žeň. Vlastimil, omi