Jdi zpět

Prošlápli jsme boty i ducha...

Prošlápli jsme boty i ducha… tak komentoval na facebooku náš „ještě-na-chvíli-jáhen“ Petr, omi první ročník Cesty Slova, tedy pěší pouti pro mladé a mírně pokročilé odehrávající se v liturgickém duchu. Červen pravděpodobně není vzhledem ke zkouškám, státnicím, diplomkám a jiným studentským finišujícím povinnostem nejvhodnější dobou na společné akce, ale přesto jsme to riskli… Ono ale popravdě, které období v současnosti vhodné je? Všichni mladí jsou čím dál víc přetíženi, nabídka všeho možného je natolik pestrá, že chtít jí konkurovat by bylo bláhové. Formát jsme navíc zvolili nepříliš originální… pouť… Ale přesto si troufnu říct, že ta naše společná, rozuměj čtyř až pětičlenná (podle okolností), sobotní výprava z Plas do Manětína úplně marná nebyla. Prošlápli jsme totiž boty i ducha. Vzorem nám byl úryvek z Lukášova evangelia o setkání Ježíše s učedníky jdoucími do Emauz. Úplná liturgie cesty. A Ježíš byl i s námi, tím jsem si jistý. Byl s námi, když jsme společně při chůzi nahlas předčítali texty z následující svatodušní neděle, byl s námi i v delších chvílích společného mlčení, v okamžicích sdílení Božího slova, ale třeba i jen obyčejného vyprávění svých životů. A že se nám dokonce podařilo sejít ze správné cesty, taky nevadilo. Zůstal s námi totiž i tehdy. Tak díky! A kdo ví… třeba za rok…