Jdi zpět

Spadlo to tam poprvé: Identita

Aby zrno padlo na úrodnou půdu a přineslo stonásobný užitek." K čemu nás tato slova Písma vybízejí? Abychom Božímu slovu nejen naslouchali ušima, přemýšleli nad ním rozumem a rozjímali jej ve svém srdci, ale aby ono pomyslné zrno padlo ještě dál. Aby Slovo pronikalo celým naším tělem a životem, abychom z něj dokázali čerpat posilu a abychom jej uměli předávat dál. K tomu je však zapotřebí nejprve pochopit, co mně samotnému říká Bůh právě skrze toto Slovo. Tak by se dala ve zkratce popsat hlavní myšlenka psychologicko-biblického semináře "Spadlo to tam", který odstartoval v říjnu na plzeňském DCM. 
Seminářem provází velmi sympatická dvojice - oblát Petr Dombek a psycholožka Anežka Fialková. Zprostředkovali nám zcela nový pohled na to, jak dokáže Písmo korespondovat s tím, čím si v životě prochází každý z nás. Tématem prvního setkání byla Identita. Z psychologického hlediska jsme se zabývali tím, jak se během života vyvíjí naše Já, co všechno jej utváří, jak se v průběhu let proměňuje. Následně si každý vytvořil vlastní Knihu života, ve které měl svoji identitu definovat z pohledu svého charakteru a rolí, které v životě představuje, prostřednictvím hodnot, které jsou pro něj zásadní, skrze svá přání a plány do budoucna a nakonec mottem, které ho nejlépe vystihuje.
Vývoj lidské identity byl dán do paralely s vývojem vztahu Bůh-člověk. Četli jsme úryvek z Písma o stvoření člověka, o tom, že ho Bůh stvořil jako muže a ženu, nikoli jako muže nebo ženu, ale právě jako muže a ženu, tedy celek, který k sobě patří. Na člověka je pohlíženo jako na partnera, který má Boží důvěru a je zván ke spolupráci na utváření světa. A nakonec činí Bůh z člověka správce, dává mu svobodu a zodpovědnost za vše, co bylo stvořeno. 
Večer byl zakončen tichým rozjímáním v kapli, krátkou společnou reflexí a nechybělo ani občerstvení. Z pohledu účastníka musím říct, že jsem zprvu moc nevěděla, co od setkání očekávat, ale byla jsem mile překvapena, jak formátem semináře, tak tím, jak Anežka a Petr zvolené téma pojali. Rozhodně to není tak, že by člověk během dvou hodin našel odpovědi na všechny své životní otazníky, ale odchází se spoustou zajímavých podnětů a je mu ponechána svoboda v tom, zda a jak nově nabyté perspektivy v každodenním životě ve vztahu k sobě samému i ostatním využije. Lidka Š.