Jdi zpět

Tak jsme se vydali do Říma...

Od neděle Božího milosrdenství, která letos připadla na 8. dubna, se v Římě konalo čtyřdenní setkání misionářů milosrdenství. Vlastně jsme začali už den předem večerní vigilií.
Misionáři milosrdenství jsou kněží z celého světa, kteří před dvěma lety, v rámci jubilejního roku Božího milosrdenství, obdrželi od papeže zvláštní pravomoc zprostředkovávat odpuštění hříchů jinak rezervovaných právě jemu samému. Podle papeže Františka má být jejich přítomnost a služba živým znamením Boží blízkosti k člověku a toho, jak Otec přijímá ty, kteří hledají odpuštění. Papež si přál, aby i po skončení mimořádného jubilejního roku jejich služba pokračovala, takže na celém světě dnes působí 895 misionářů milosrdenství a tři z nich jsou i čeští obláti: o. Günther, Martin a Vlastimil.
Setkání organizovala Papežská rada pro novou evangelizaci v čele se svým předsedou arcibiskupem Rinem Fisichellou. Osobně jsem byl překvapen neformálností a opravdu bratrskou atmosférou. Program, který byl celý sestaven kolem tématu svátosti smíření, byl vyplněn jednak přednáškami pozvaných hostů, kteří se zabývali různými aspekty svátosti, která je se službou misionářů milosrdenství nejvíce propojena, ale také sdílením už prožitých zkušeností a společným slavením. Vrcholem setkání bylo rozhodně úterý. Začali jsme ho na italské poměry dost brzy. Bylo totiž třeba nejprve projít bezpečnostními kontrolami, abychom se dostali do vatikánských prostor, a pak se ve vlně takřka šesti set misionářů vydat do apoštolského paláce, kde se odehrávalo setkání s papežem Františkem. Vyhradil si na nás opravdu hodně času. Nejprve s námi sdílel své vlastní úvahy a zkušenosti se svátostí smíření. Bylo krásné sledovat, jak vždy omládl a pookřál, když začal mluvit o evangeliu nebo když opustil připravený text a spatra vyprávěl historky ze svého života. Došlo i na několik vtipů. Svěžest, široký horizont jeho proslovu a evangelně lidský, vlastně Boží, přístup byl v kontrastu s úvodní „rubrikovou“ přednáškou kardinála Sarah, prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Papež si pak přál každého z nás alespoň velmi krátce pozdravit, a tak nám všem svým šestsetkrát zopakovaným stiskem ruky udělal velkou radost. Na konec dopoledne s námi pak ve svatopetrské bazilice slavil eucharistii.
A aby toho v ten den nebylo málo, udělali jsme si my, čeští obláti, výlet za našimi scholastiky do nedalekého Vermicina, abychom zkontrolovali, jestli prospívají na duchu i na těle. Inspekce dopadla, myslím, nad očekávání dobře. Zdá se, že budoucnost by nemusela být špatná… I když pár dalších přírůstků by rozhodně neškodilo.
Dny to byly plné a krásné. Shodou okolností v tu dobu vyšla i nová apoštolská exhortace papeže Františka o povolání k svatosti Gaudete et exsultate. Prostě radost nad radost! Vlastimil, omi