Jdi zpět

Tak jsme to svěcení viděli my...

Nějak těch slavnostních okamžiků v poslední době zažíváme v OMI rodině hodně… Myslela jsem si, že kněžské svěcení Pupíčka a Karlíčka bude spíš ve znamení organizace a starání se o hladký průběh víkendového programu, protože všechny emoce jsem si vylila už při jejich poměrně nedávném skládání věčných slibů. Jenomže tyhle věci prostě nezevšední. Zas to se mnou zacloumalo. Když biskup František v homilii řekl, že kněžství našich dvou oblátů je darem Kristovy lásky, došlo mi, jak moc mě má Bůh rád, když mi je oba poslal do života. Že mi z lásky daroval takové kamarády, kteří slíbili, že se zřeknou sami sebe proto, aby tu byli naplno pro druhé. Že si je vyvolil za svoje nejbližší „spolupracovníky“, aby mi mohl být i skrze ně ještě blíž. Takové dárky mi nemůžou nikdy zevšednět. Zuzka

Stále nemůžu uvěřit, že tak rychle utekl čas od OMIFestu 1.0 a věčných slibů kluků. A přesto jsme najednou jeli rozžhaveným transitem domů do Hünfeldu, abychom byli svědky toho, jak budou přijímat kněžské svěcení. Při takových akcích beru už řadu věcí jako samozřejmé, a nemyslím to vůbec nijak zle. Je pro mě samozřejmé, že strávím skvělý čas s přáteli, že cítím Ducha Svatého, že se cítím posilněn do dalších dní v tom každodenním životě, že OMIkapela skvěle zahraje. A tentokrát tam bylo ještě něco navíc, bylo to patrné už na podzim na OMIFestu 1.0, ale teď to bilo do očí. To, kolik lidí se sjelo z Čech a Německa - kolikrát takovou dálku, aby viděli jak Petr s Karlem se stávají pastýři. My všichni jsme byli naladěni na jednu společnou, milující a radostnou vlnu! Ten víkend byl požehnaný a bylo to cítit v každém okamžiku, v každém úsměvu. A nejen to, bylo tam cítit i charisma sv. Evžena, mohli jsme ho sdílet mezi sebou, přibližovat ho lidem, kteří se s ním dosud nesetkali nebo jenom okrajově. Pro mě osobně největší uvědomění toho, jak jiný byl tento víkend od jiných víkendů strávených s obláty, přišlo na konci při odjezdu. Vždy jsem se bál toho, jak mě ten všední den semele, ale tentokrát jsem se těšil, protože věřím, že takovou radost a hořící lásku, kterou jsem měl možnost čerpat, jen tak něco neuhasí. Moc klukům, Petrovi a Karlovi, děkuji! Kuba K.

S Petrem a Karlem jsem se poprvé setkala před šesti lety. Bylo to v Madridu na celosvětovém setkání mládeže, kde nám, toho času jako novicové, při jednom poledním klidu v parku povídali o sobě a své cestě k oblátům. Bohužel si z jejich vypravování příliš mnoho nepamatuju, jelikož jsem hned v prvních pěti minutách usnula (setkání mládeže bývají velice vyčerpávající, jak všichni víme, a mládež zkrátka potřebuje využít každé volné chvilky k odpočinku, zpětně se za to klukům omlouvám…). Jedna věc mi ale přece jen utkvěla v paměti, a to jak Petr zmínil, že tetičky u nich doma nesly jeho odchod k oblátům jen velmi nelibě a naříkaly: „Takový šikovný a pěkný chlapec to je a on chce jít na kněze! Taková škoda!“
O šest let později jsem svědkem toho, jak jsou Petr a Karel vysvěceni ke kněžské službě a mám z nich opravdu radost a jsem na ně hrdá. A myslím, že kdyby je viděly ty tetičky, měly by radost taky a už vůbec by je nenapadlo říkat, že je jich na to škoda. Právě naopak! Musím přiznat, že já osobně se příliš často nedojímám, ale když jsem slyšela kluky, jak říkají Bohu své „ano“ nebo jak svým vlastním rodinám a přátelům udělují novokněžské požehnání, dojatá jsem trochu byla a řekla bych, že tetičky by na tom nebyly jinak.
Přeju klukům, aby jim v jejich službě nikdy nechyběla radost, odhodlání a vytrvalost. A slibuju, že na žádné jejich mši neusnu! Liduška

OMIFest 2.0 - víkend, na který jsem se hrozně moc těšil, ale zároveň jsem měl trošku strach, jak všechno dopadne, protože jsme měli spolu s německými mladými na starosti přípravu části programu a hudební doprovod. Komplikované to bylo v tom, že už my, čeští mladí, jsme se domlouvali na dálku, a o to složitější bylo domlouvat se s Němci. Jak už to ale bývá, hrozitánsky moc působil Duch svatý. Páteční večerní program byl úžasný a pak i celá sobota a neděle, nádhera. Během svěcení a při večerním chválovém večeru jsme hráli a zpívali a já měl obrovskou radost. Když jsem se podíval na některé lidi kolem a viděl jsem jejich radost, tak ta má byla ještě větší. A z Petra s Karlem taky vyzařovala velká radost. Když dávali svědectví o svém Slovu, cítil jsem, že jsou na správném místě. A já že jsem na správném místě taky. A když se potom večer slavilo „u medvěda“, znovu to byla radost. Takže ani nevím, proč tady píšu tak dlouhé povídání, protože podle mě tenhle víkend shrnuje jedno slovo: RADOST. Tak si přeju, ať všichni, hlavně Petr a Karel, v téhle radosti vytrváme. Pepa

Kněžské svěcení je už samo o sobě mimořádnou událostí. Když k tomu ještě přidáte to, že se tato událost konala v oblátských kruzích a že ti, kteří byli svěceni, jsou vám tak blízcí, že je berete jako svoje bráchy, máte o silný zážitek postaráno. Celý víkend jsem už zase měla pocit veliké vděčnosti a radosti, že kluky můžu znát a že tohle všechno můžu prožívat spolu s nimi. Tyto tři dny byly krásným důkazem toho, že kde jsou dva nebo tři shromážděni v Božím jménu, tam je Bůh uprostřed nich – ať už to bylo při samotném svěcení nebo sobotním chválovém večeru, tak i při slavení a povídání si se starými známými, novými známými, ale i neznámými, a dokonce i tehdy, když jsme soutěžili o nejdelší hod breviářem nebo když jsme se v neděli ne úplně plánovaně stali součástí německy zpívajícího sboru. Katka

Už Pepovi jsem říkala, že to bylo krásné, ale bylo toho dost - hodně věcí se událo, nestačím to někdy ani vnímat, občas mi to připomíná šicí stroj: jede hrozně rychle, a přesto spojuje švy k sobě, a výsledek je nádherné dílo, z látek pestrobarevných, šitých na míru všem... A ta hudba a služba je pouze vnější ozdobná nit, ale drží tu vnitřní, což je naše bytí mezi sebou a s Ním. Děkuji vám, hrálo se mi a bylo mi s vámi moc dobře. Prostě bylo to krásné být s vámi na svěcení těm našim novým otcům. Ester

Já zas nemám slov. Což je docela blbý, když o tom mám něco napsat… Ne, bylo to opět naprosto úžasný a nad všechna moje očekávání. Myslím, že jen „děkuju“ nestačí, ale já opravdu moc děkuju vám všem za tu radost! Sali