Jdi zpět

Vánoce zase jinak!

Ahoj všichni! S Pájou, OMI jsme mluvili o tom, že oba prožíváme Vánoce už ve čtvrté zemi… Pokaždé je to jiné, ale ať je to Rumunsko, Slovensko, Česko, Německo nebo Itálie, všude se v noci z 24. na 25. prosince rozhostí ticho. Ano, i v Itálii! Celá naše komunita byla rozdělená do malých skupin. Někdo zůstal doma, někdo jel na půlnoční do vězení, ostatní do farností, kde obvykle trávíme neděle a máme různé úkoly. Jako komunita – rodina jsme se sešli na oběd 25., což bylo moc pěkný. Jasně, člověk nemůže očekávat, že bude všechno tak, jako když byl dítě, a občas musí bojovat s nostalgií, překonávat svůj vzdor vůči jiným kulturním zvyklostem a snažit se soustředit na to podstatné. Romantické „kouzlo Vánoc“ se pak mění v pozornost vůči ostatním, ve službu, v naslouchání, v „mít rád tady a teď, konkrétně.“
27. prosince jsme vyrazili na setkání mladých řeholníků a řeholnic do Loppiana. Je to vesnička nedaleko Florencie, jejíž obyvatelé se snaží společně žít ideál Chiary Lubichové - jednotu. Na setkání nás přijelo kolem čtyřiceti a byla to skupinka opravdu různorodá. Byly zastoupeny čtyři kontinenty a z Evropy nás byla drtivá menšina. Hlavní myšlenkou setkávání mladých lidí z různých řádů a kongregací je tzv. společenství charismat. Každá řeholní rodina dostala od svého zakladatele něco specifického, zvláštního a krásného, něco, co ostatní nemají. Setkání tohoto typu je možností vzájemně se obohatit. Jak? Obyčejně se spolu tráví čas, mluví se, jí, zpívá, slaví se liturgie, tancuje se, modlí. Moc se mi líbila atmosféra, která se během pár dní vytvořila, a popsal bych ji třema slovy: otevřenost, radost, sdílení. Dalším důvodem, proč se účastnit podobného setkání (nebo ho organizovat), je: zasvěceným se občas stává, že se pustí do studia/do práce/do služby tak horlivě, až se v tom všem prostě ztratí, a je dobrý vyjít, mluvit trošku s ostatními, vidět, jak se mají, poznat další blázny, kteří taky v životě vsadili všechno na jednu kartu, a vidět, že neexistuje jenom můj/náš malý černobílý svět.
Teď nás čekají zkoušky. První zkoušky na naší Alma mater lateranensis. Všichni nás sice přesvědčují, že zkouška je vpodstatě přátelský rozhovor s profesorem, ale v nás zůstává kousek nevěřícího Tomáše, který má zapotřebí přesvědčit se o tom na vlastní oči. Jako vždy vám budeme vděční za každou modlitbu a pro pokročilé modliče máme ještě našeho spolubratra Andriye, který 21. ledna skládá věčné sliby. Moc děkujeme všem, kteří na nás pamatujete! Jste v našich modlitbách. Oťák, omi