STŘEDOEVROPSKÁ PROVINCIE

Obláti působí na území dnešní Středoevropské provincie již od r. 1895. Okolo 130 kněží, bratří a scholastiků žije a pracuje v jednom z našich patnácti domů v Německu, Rakousku a Česku.
Provincie je řízena z našeho provinčního domu v hesenském Hünfeldu, kde sídlí provinciál a provinční správa. Odpovědnost za vedení provincie nese provinciál s provinční radou. Ti jsou jmenováni generálním představeným po konzultaci spolubratří spadajících do Středoevropské provincie.

Jelikož jsme misijním společenstvím, naše služba a působení se neomezuje pouze na území našich tří zemí. Asi třicet spolubratří pocházejících z naší provincie dnes působí na zahraničních misiích v Namibii, Jižní Africe, Kanadě a Paraguayi. Navíc se skrze naše misijní díla: Mariánské misijní dílo (MMD) a Marianischer Missionsverein (MMV) a Misijní prokuru podílíme na podpoře nejen oblátských misií a projektů po celém světě.

Středoevropská provincie misionářů oblátů vznikla 21. května 2007 spojením Německé provincie a Česko-rakouské delegatury.

 

P. Stefan Obergfell, OMI - provinciál

DĚJINY MISIONÁŘŮ OBLÁTŮ V ČESKÝCH ZEMÍCH (1911 - 1946/1967/1991)

Z Německa do Čech a na Moravu

Němečtí obláti už kolem roku 1900 zamýšleli v souvislosti s nepřátelským postojem vlády vůči církvi založit domy v německy mluvící oblasti Rakouska, protože nebylo možné ustanovovat nové domy v Německu (například i povolení k založení mateřského domu v Hünfeldu v roce 1895 bylo dáno pouze pro misijní činnost v koloniích), a také proto, aby v případě vyhoštění řeholníků či zrušení řeholních domů v Německu měli kam jít.  Po přednáškách známého lidového misionáře a tehdejšího provinciála oblátů P. Maxe Kassiepeho ve Vídni a po dalších setkáních s ním i s generálním představeným misionářů oblátů arcibiskupem Dontenvillem na „Katholikentagu“ v Mohuči v srpnu 1911 pozvali obláty do svých diecézí biskupové z Litoměřic a z Brna.

Oblátské domy na území dnešního Česka

Na podzim 1911 přišli tedy první obláti do Varnsdorfu v litoměřické diecézi. Prvním z nich byl P. Adolf Chwala, který se narodil ve Vídni. Působili v rektorátním kostele sv. Karla a věnovali se především katolickým spolkům a hlásání lidových misií.

V r. 1912 převzali obláti také farnost Břežany na Jižní Moravě, nedaleko od Znojma, kde vedle péče o vlastní farnost vypomáhali v okolí a brzy začali pořádat i lidové misie.

V r. 1924 otevřeli obláti svůj první dům na území dnešní plzeňské diecéze, a sice v Újezdu Svatého Kříže severozápadně od Domažlic, kde vznikl přebudováním jedné tamější vily misijní dům. Tam se obláti věnovali výlučně lidovým misiím, výpomoci v duchovní správě a podpoře zahraničních misií. V r. 1930 odtud odešli, aby mohli založit domy v Kájově na Šumavě (farnost a noviciát) a ve Staré Vodě u Libavé na Moravě (farnost a poutní místo).

Další dům v nynější plzeňské diecézi vznikl r. 1925 v Chebu, kde obláti převzali kostel a studentský domov po kněžích Kongregace Nejsvětějšího Srdce Páně.

Pro výchovu dorostu otevřeli obláti v r. 1927 juniorát (malý seminář) v Teplé u Třebenic. Noviciát byl v bývalém cisterciáckém převorství v Kájově, kde se obláti starali o farnost a poutníky.

První dům v Rakousku založili obláti z Československa v roce 1934 ve vídeňské dělnické čtvrti naproti tehdy obrovskému sídlišti s možnostmi sociálního bydlení „Karl-Marx-Hof“, aby tam vybudovali farnost.

V r. 1935 převzali obláti bývalý klášter dominikánů v Ústí nad Labem a učinili ho duchovním centrem k udílení svátosti smíření, pořádání setkání a přednášek, zvlášť také pro kněze, a věnovali se – jako ostatně ve všech domech Československé provincie – lidovým misiím.

Protože podpora misií německých oblátů v Africe byla přímo z Německa po převzetí moci nacisty znemožněna, pomáhali jim obláti prostřednictvím ženského misijního řeholního společenství sv. Petra Klavera, které sídlilo v Brně. I proto měli obláti zájem založit v Brně dům. Na jaře 1938 hledaly tamější voršilky svého spirituála, který by zároveň sloužil v kostele sv. Josefa. Do Brna tak přišli tři obláti, pracovali také jako duchovní v domově důchodců a jako katecheté. Samozřejmě i oni občas hlásali lidové misie.

Soupis oblátů v Újezdu Svatého Kříže

Postupná likvidace

Změny v atmosféře společnosti a období nacismu přinesly s sebou zrušení studentského domova v Chebu (1937) a malého semináře v Teplé u Litoměřic (1939).

V roce 1938 se věnovala zhruba polovina otců lidovým misiím a jiným formám mimořádné pastorace. Víc než čtvrtina pracovala ve farnostech anebo v duchovní správě ve svěřených kostelech. Až do zrušení studentského domova v Chebu pracovala pětina oblátů ve formaci anebo s mladými. K prioritám patřila také podpora zahraničních misií a vytváření misijního povědomí (pomocí časopisů, přednášek a návštěv misionářů).

S poválečným odsunem Němců odcházeli i německy mluvící obláti, někteří sami, někteří po vyzvání úřadů. Přesto zde ještě v roce 1946 zůstává šest oblátů. V roce 1951 jsou ale už jen tři: P. Josef Windrich, který byl farářem v Chlumu Svaté Máří u Chebu a který musel téhož roku odejít, P. Karel Hahner, který byl r. 1949 zatčen a posléze internován v Moravci, odkud mohl roku 1967 vycestovat, a P. Jan Straka, farář v Kájově, který zde zůstal až do své smrti 2. ledna 1970. Celou dobu zůstával s kongregací v úzkém spojení, hlavně přes spolubratry v Rakousku. Byl velmi horlivý a obětavý v pastoraci, blízký lidem (protože sám nesměl navštěvovat lidi, nechával se jimi zvát…) a svým životem opravdu následoval Krista ukřižovaného. Postupně mu byly amputovány obě nohy, poté co mu v zimě při pastorační cestě na motorce omrzly.

Správní uspořádání

Pokud jde o administrativní uspořádání, v r. 1924 vznikl oblátský vikariát, který podléhal přímo generální správě v Římě a který se v r. 1927 stal samostatnou provincií. Prvním vikářem i prvním provinciálem byl P. Karel Haim (+1929). V září 1946 pak byl zřízen český distrikt – nezávislý na nově vzniklé rakouské provincii. Generální správa doufala, že se z něho vytvoří budoucí česká provincie. K tomuto distriktu patřilo šest oblátů a od 1. října 1947 do 1. října 1948 zde absolvovali svůj noviciát dva mladí muži z Orlové, kde působili obláti z Polska a Německa. Začali studovat teologii v Českých Budějovicích. Nástup komunismu však celou situaci změnil a P. Straka tak zůstal v českých zemích sám. Československá provincie byla oficiálně zrušena 29. ledna 1967.

Poslední pováleční novicové
O. Jan Straka, OMI

Novodobé dějiny misionářů oblátů v Česku

Naše novodobá historie se začíná znovu psát krátce po sametové revoluci. S pomocí rakouských a polských spolubratří obnovuje oblátskou misijní činnost v Česku o. Zdeněk Čížkovský, který do té doby působil jako misionář v Jižní Africe u kmene Zulu. V r. 1991 zakládá řeholní dům v Kroměříži a o tři roky později, kdy naše řady posílili dva noví misionáři z Rakouska a Polska, přebíráme do správy i jihočeské poutní místo Tábor - Klokoty. V českobudějovické diecézi působili obláti i v Českých Velenicích a přilehlých farnostech, kde mohli udržovat kontakt se spolubratry z rakouského Gmündu. Postupem času vyrůstají i první „domorodí“ obláti, a tak mladé řeholní společenství vysílá pár svých členů i na zahraniční misie.

V současnosti působíme v České republice na dvou místech. V Táboře - Klokotech se staráme o zdejší farnost a poutní místo. Klokoty jsou také centrem naší pomoci misiím. Právě zde působí asistentka oblátského Mariánského misijního díla (MMD), které nejrůznějšími způsoby podporuje oblátské projekty na misijních územích celého světa. Oblátský dům a nám svěřená farnost je také místem pravidelných setkání skupiny našich asociovaných laiků, kteří v životním stavu sobě vlastním žijí naše charisma a podílí se na našem apoštolátu a službě.

Kromě toho působíme od r. 2005 (s krátkou přestávkou) také na rozsáhlejším území v plzeňské diecézi. Tam jsou dnes naším „hlavním stanem“ Plasy a Manětín. Kromě farní pastorace, která má na západě Čech už sama o sobě misijní náboj, udržují tři spolubratři kontakt i s romskou komunitou v Dobré Vodě, pořádají duchovní obnovy pro laiky, řeholníky, pracovníky Charity, konají přednáškovou činnost, pracují s lidmi bez domova... Významnou část našeho apoštolátu na Plzeňsku představuje pastorace mládeže a povolání. Kolem oblátské komunity se vytvořila skupina mládeže, která si říká OMIGang (v současnosti existuje už její druhá generace) a která se výrazně podílí na oblátském apoštolátu (Workship, OMITreffingy, OMILuftingy, Light4You…).

O. Zdeněk Čížkovský, OMI