Na Workshipu prý kvetou lidé. Tak jsem si letos uvědomila že i já se tam cítím rozkvetlá a že ten týden je pro mě vlastně takovým jarem. Je to o druhých lidech a o nás samých. O tom, co těm druhým dáme, jak se postavíme k výzvám, které přesahují naše hranice.
Jsi navždy zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal. Tak by se dalo v jedné větě shrnout příjemné odpoledne, které spolu prožili účastníci prvního ročníku Misijní pouti rodin.
A tak nám Christian, který u nás trávil svůj pastorační rok, odjel zpátky do Říma na další studia. Čekají ho hodiny a hodiny liturgiky, ale osobně mám pocit, že ten rok strávený s námi byl z jeho strany tou nejlepší možnou liturgií života. Tak díky! A drž se! A ještě PS: Ten vzkaz v češtině napsal úplně sám!
Dobrovolnická brigáda Workship je už v oblátském - a neskromně doufáme, že nejen v oblátském - světě pojmem. Vždyť se letos konala už pošesté. A zase trochu povyrostla. Sešlo se nás na osmdesát.
Návštěva prvního generálního asistenta misionářů oblátů (tedy čísla dvě v naší řeholní rodině) Cornelia Ngoky, OMI se neplánovala dlouho dopředu. Cornelius prostě našel pár volných dní ve svém diáři - mezi návštěvou filipínského scholastikátu (je totiž v kongregaci zodpovědný za formaci nových oblátů)...
Čas běží a nelze ho zastavit, a tak z jednoho roku, který jsem dostal na „přípravu“ na svou africkou misii, zbyl už jen přibližně jeden měsíc. Trávím ho především loučením. Loučení jako takové nemám rád, ale, Bohu díky, u nás misionářů je spojeno nejen se slzami a smutkem, ale i s radostným „vysláním“ do misie.
Po delší době vysílá česká část naší oblátské provincie jednoho mladého spolubratra na zahraniční misie. O. Karel Mec, omi, který složil své věčné sliby v květnu 2016 a kněžské svěcení přijal před rokem, bude od září působit v Zimbabwe, které jako oblátská misie spadá pod provincii Jižní Afrika.
„Mládenec Samuel běžel k Élímu a řekl: ʼTu jsem. Volal jsi mě?ʼ On ale odpověděl: ʼNevolal. Jdi si zase lehnout.ʼ V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté.“ Těmito slovy z 1. knihy Samuelovy začal náš otec generál (nejvyšší představený misionářů oblátů po celém světě) Louis Lougen...
Teprve před pár dny skončil už šestý ročník tzv. Úletu, ulítlého „tábora“ pro náctileté. Proč je Úlet vždycky tak ulítlý? Protože se v něm nikdo nešetří. Úlet jde na dřeň jak účastníkům, tak těm z nás, kdo se je snaží celý týden doprovázet a být v jejich blízkosti. Prostředky jsou různé – sdílení, sport...
Středoevropská oblátská provincie to není jen Česko a Německo, ale i Rakousko. A protože takové Plasy nebo Hünfeld už známe jako své boty, vydali jsme se se Zuzankou a Christianem na dva dny navštívit obláty tentokrát do Maria Taferl...
Letos jsme se vydali do Brna na charismatickou konferenci jen jako zbytek Izraele (dva obláti a dva mladí asociovaní), ale zkušenost to byla zase nevšední. Pokaždé znovu a znovu žasnu nad tím, jak společenství sedmi tisíc lidí dokáže vytvořit neuvěřitelně intimní modlitební atmosféru.
Třikrát jsme během posledních předprázdninových měsíců vyrazili do Karlových Varů, abychom se s místními farníky, ale i s přijíždějícími z Ostrova, Chebu a jiných míst severní oblasti plzeňské diecéze modlili, sdíleli Boží slovo...
Přestože o letních měsících není až takový zájem o tradiční polévku, a více se prostě „kočuje“, tak se na červnové mši v Plzni U Ježíška sešlo přes 30 lidí a byla to jedním slovem „přátelská pohoda“. A nejen to, přibývá zájem o osobní rozhovory...
Začátkem června proběhl na plzeňském biskupství už tradiční minifestival křesťanských kapel „PilsAlive 2018“. Jeho výrazným zpestřením byla i účast obláta o. Martina Sedloně a především pak ztvárnění jeho nenapodobitelných songů.
V nejnovějším Zpravodaji oblátského Mariánského misijního díla se tentokrát nedozvíte jen čerstvé novinky z oblátských misií, zajímavosti z naší provincie a konkrétní příklady pomoci misiím, ale počtete si v něm především o aktuálním tématu pokoje a míru.
Středoevropská provincie 
