Největším zážitkem poslední doby pro mě asi bylo setkání s katolickými duchovními či kaplany z několika evropských zemí. Bylo jich jedenáct z devíti zemí a setkání se konalo u trapistek v Poličanech v jejich domě pro hosty.
Náš spolubratr Patrick Vey složil v neděli 28. dubna v Hünfeldu své věčné sliby! A to je vždycky sláva ohromná! A jelikož s Patrickem patříme nejen do jedné velikánské oblátské rodiny, ale dokonce do jedné provincie, byli jsme u toho.
Přemýšlela jsem, proč je pro mě tak důležité slavit Velikonoce v kruhu oblátské rodiny. Došlo mi to na Velký pátek. Ten za to totiž může! Stal se důležitým milníkem v historii oblátů, když Evžen, náš zakladatel, ...
„Kristus žije. On je našou nádejou i tou najkrajšou mladosťou tohto sveta. Všetko, čoho sa on dotkne, sa stáva mladým, stáva sa novým, napĺňa sa životom. Preto prvé slová, s ktorými sa chcem obrátiť na každého mladého kresťana, sú: On žije a chce, aby si bol živý!“
Už potřetí jsem vyrazil se svými spolunovici na společnou dovolenou. Noviciát jsem absolvoval v Polsku v roce 1994/95. Po Barceloně a Čechách v minulých letech přišla nyní na řadu návštěva u oblátů v Rumunsku.
Velikonoční Triduum s pořádnou oslavou Vzkříšení slaví v Plasích už tradičně pánové… A tak oblátská „Pánská jízda“ proběhla i letos. A je to každý rok totéž a je to každý rok jiné.
O víkendu před Květnou nedělí se mladí lidé po celém světě scházejí na setkání se svými biskupy, aby společně oslavili Světový den mládeže. Nejinak tomu bylo i v Plzni.
Poslední březnový víkend se na svou první návštěvu dvou oblátských komunit v Česku vydal náš nový nadcházející provinciál o. Felix Rehbock, OMI. Do Česka sice přijel poprvé, ale žádný neznámý nováček to pro nás rozhodně není.
Když v lednu 1816 shromáždil zakladatel misionářů oblátů sv. Evžen de Mazenod své první druhy v bývalém karmelu v Aix-en-Provence, aby společně žili a pracovali k větší Boží slávě, k dobru církve, spáse lidí a k vlastnímu posvěcení, neztráceli moc času a po krátkých duchovních cvičeních se hned pěšky vydali do městečka Grans, kde hlásali své vůbec první lidové misie. Od toho času už uplynulo víc než 200 let, výrazným způsobem se změnily potřeby a očekávání lidí, zcela jiná je sociální situace...
Obejmutí, dobrý spánek, vědomí toho, že jsem milovaná... co má toto všechno společného? Dělá mě to šťastnou. Právě otázkou „Co nás dělá šťastnými?“ a symbolickými 7 odpověďmi každého z nás jsme odstartovali na začátku března náš třetí víkend z cyklu Čtyři chody.
„Jděte do celého světa a zvěstujte všem dobrou zprávu,“ tak stojí v evangeliu a to je naším úkolem. Pozitivně vzato znamená tato věta: překonávejte lidmi vytvořené hranice a vyjděte do světa. Zvěstujte, že Bůh, ten, kdo vás vysílá, miluje všechny lidi a chce, aby všichni měli podíl na tom, co pro nás připravil.
Myslím, že postní dobu máme my, obláti, ještě rozlítanější než jiná liturgická období. Půst je časem přípravy, duchovních obnov, setkání mladých lidí… U nás v Plasích to bylo pořádně znát hned o prvním postním víkendu.
Pastorace povolání je dřina… Staré časy, „kdy se přece dobře vědělo jak na to“, jsou dávno pryč. Hledají se nové cesty, bloudí se, tradiční prověřené metody obvykle nefungují, nové cesty se teprve nesměle prošlapují… ale nejsložitější a nejnáročnější je to s tou hlavou… a taky se srdcem!
Tak se to povedlo, sešli jsme se a v plném počtu! Naše skupinka mladých asociovaných se do roka setkává přibližně čtyřikrát, ale jelikož už název „mladí“ pomalu ale jistě přestává být aktuálním...
Středoevropská provincie 
