Komunita Vtěleného Slova (KVS) je obvykle roční zkušeností intenzivního společného života podle evangelia určenou mladým studujícím nebo pracujícím mužům. 

MLADÍ A SV. EVŽEN DE MAZENOD

Práce s mládeží je již tradičně nedílnou a podstatnou součástí oblátského apoštolátu. Mladí byli jednou z prvních skupin, kterým se po svém návratu ze studií v Paříži věnoval i náš zakladatel sv. Evžen de Mazenod. Vedle chudých dělníků a služek, které potkával každé ráno při své cestě do kostela na ulicích v Aix, vedle vězňů, kterým se nikdo nevěnoval, odsouzených, které nikdo nepřipravoval na smrt, vedle chudých rolníků a venkovanů z okolních vesnic, kterým v lepším případě sloužili kněží bez vzdělání a bez formace, byli právě mladí z ulic těmi, které Evžen považoval za nejvíce opuštěné. Opuštěný byl pro našeho zakladatele ten, kdo nevěděl, že Ježíš pro něj zemřel na kříži, ten, ke kterému obvyklá pastorace a struktury Církve nedosáhly.

Jeho metodologie byla jasná a stále tatáž, poznal ji i prostřednictvím napůl utajeného sdružení, do kterého sám patřil v pařížském semináři Saint - Sulpice: bylo třeba vytvořit malou skupinku mladých, která by se pro mládež v Aix stala kvasem. „Evženovi mladí“ měli vést zbožný a spořádaný život, usilovat o vlastní posvěcení a svým příkladem, radou a modlitbou přivádět k Bohu své vrstevníky. Tak vzniklo v dubnu r. 1813 „Sdružení křesťanské mládeže“. Na počátku mělo pouhých sedm členů, ale právě tato vyvolená skupinka se měla stát tou evangelizační solí, která by přetvářela své vrstevníky zevnitř. V krátké době se na dvoře bývalého kláštera karmelitek, který Evžen za peníze své matky v Aix zakoupil, scházely desítky mladých. Nešlo jen o obyčejný spolek, mladí v Evženově „Kongregaci mládeže“, jak se jim obvykle říkávalo, žili takřka řeholním rytmem života. Podle možností se měli denně účastnit mše svaté, modlit se, během pravidelných setkání se měli pokorně a otevřeně upozorňovat na své chyby, nesměli navštěvovat pochybné zábavy, dvakrát týdně společně sportovali. Evžen se také vážně zajímal o jejich školní prospěch. Mezi zakladatelem a mladými se brzy vytvořilo pevné pouto. Není proto divu, že první obláti vyšli právě z tohoto sdružení.

VZNIK KVS

Možná i tato tradice a nadšení z práce s mládeží stály u zrodu Komunity Vtěleného Slova. Především to ale byla silná zkušenost z komunitního evangelního života, kterou někteří čeští obláti zakusili v italském „Centro giovanile“ v Marinu nedaleko Říma. V r. 2012 se tedy po vzoru této italské oblátské zkušenosti vytvořilo společenství mladých mužů, kteří se rozhodli udělat zkušenost společného žití evangelia ve všednosti obyčejného života. Společně s obláty v Plasích bydlí, společně pracují, společně uklízí, vaří, perou, modlí se, společně studují…

TŘI PILÍŘE

Život KVS je postaven na třech pilířích: modlitbě, komunitním sdílení a společném apoštolátu.

• Život modlitby se odvíjí od každodenní společné četby Božího slova a jeho meditace. KVS má i své Slovo, které se snaží vtělovat do všedních dní: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za své přátele“ (Jan 15,13). Denně se také členové komunity setkávají s Ježíšem v Eucharistii a společně s Církví slaví modlitbu breviáře. Modlitbou, která je KVS zvláště blízká, je Anděl Páně. V ní si totiž denně připomínáme ochotu, s níž Maria do svého života přijala Slovo, aby ho pak rozdávala světu, který ho má tolik zapotřebí.

• Po vzoru prvních Ježíšových učedníků sdílí mladí muži v KVS všechno, co jsou, a všechno, co mají. Dávají k dispozici své talenty, schopnosti a obdarování, aby tak zakusili, že různost a odlišnost se mohou stát vzájemným obohacením. Komunita nemá být utopií, vysněnou představou o ideálním místě nebo životě. Chce být skutečným otevřeným prostorem, v němž by bylo možné zakusit novost a jinakost evangelních vztahů. Nejde o nic velkolepého, jen o trochu snahy žít tak, jako žili první Ježíšovi učedníci na počátku.

• Ježíšova přítomnost mezi svými učedníky se pak stává pramenem společného apoštolátu. Spolu s komunitou oblátů se členové KVS podílejí především na práci s mládeží, pořádají setkání s duchovní tématikou, exercicie, jsou podstatnou součástí týmu organizujícího Večery chval, Workship, Light4You, animují mše pro rodiny s dětmi apod.

POVOLÁNÍ

Skrze bratrské společenství, pravidelnou modlitbu, duchovní doprovázení, potřeby Církve a nesčetná setkání s lidmi rozpoznávají mladí studenti i svou vlastní životní cestu a své povolání. Někteří z nich v současnosti pokračují svou duchovní zkušenost jako formandi misionářů oblátů v německém Hünfeldu, další se už sami stali obláty a jako scholastici pokračují svou řeholní a studijní formaci ve Vermicinu nedaleko Říma, jiní se spolu s několika dalšími mladými stali spoluzakladateli skupiny mladých asociovaných.
Navíc stejně jako v Evženově době i dnes platí, že tito mladí radikalitou svého rozhodnutí přitahují další mladé, a tak se kolem komunity vytváří okruh blízkých lidí, kteří se cítí být součástí naší rodiny.

SVĚDECTVÍ ŽIVOTA

KVS je místem, kde se různé povahy, dary, představy… propojují, aby tak vznikla jediná komunita, aby tak mohlo fungovat společenství, kde je např. jeden technik, jeden umělec a jeden fotbalista. To byla první trojice, která do této komunita nastoupila a která zpočátku nebyla přesvědčena o tom, že to fungovat opravdu může… Ale po dvou letech jsme něco tak nepochopitelného konečně pochopili. Nejdůležitější a nejtěžší stránkou je ale misijní rozměr. Není tolik těžké sdílet svůj notebook, mobil či kolo, ale ,,svůj“ čas, své přátele… nebo dokonce připustit, že nejen mé plány a nápady jsou jediné správné. Když už se však člověk rozhodne do nějaké takové komunity vstoupit, tak rychle přijde na to, že to ani tolik není o nějaké veliké oběti, ale více o obohacení se skrze odlišnosti. Zní to paradoxně… asi tak, jako když Ježíš řekl: ,,Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole (…) a v budoucím věku život věčný.“ A přesto to stále platí a hlavně funguje i dnes. Jistě to není jen snadné, protože často člověk stěží přijímá sám sebe, a najednou má kolem sebe další bratry… a do toho přijdou jako vždy i pochybnosti, ale není tomu tak i v rodině?

Vstup do KVS neznamená nutně stát se knězem či oblátem, ale zakusit něco nového a zcela konkrétního. Jistě to změnilo i naše představy o sobě samých, o církvi, o rodině, protože jsme se snad stali o něco vděčnějšími. Navíc jsme byli doprovázeni třemi obláty, každý den jsme slavili mši, a ačkoliv jsme chtěli na začátku více obdarovávat, tak jsme byli nakonec sami mnohem více obdarovaní. Pavel

Jako každého, tak i mě hodně ovlivnilo prostředí, ze kterého pocházím. Jsem jedináček a od mala jsem byl zvyklý na svůj prostor, jak vnější, tak vnitřní, a pokud mě něco vyrušovalo nebo znepokojovalo, stáhl jsem se jednoduše do vlastního světa a snil. Když se v mém životě začal projevovat Hospodin, chtěl jsem být ve společenství lidí, kteří žijí evangelium, kteří žijí v jeho přítomnosti. S tím jsem žil asi devět let, snil jsem o komunitě, ve které budu moct konečně naplno žít svou víru. Musím říct, že jsem často snil o věcech nereálných nebo o těch, ke kterým se v životě postupně dorůstá, a bylo pro mě těžké vidět a přijímat realitu. Jednou přišla šance vyjít ze všeho, co jsem znal, vyjít ze snů a objevit něco úplně nového a reálného, co ale začalo rušit klídek v mém snovém světě. Hospodin mě pozval vyjít ze sebe ke skutečným lidem, kteří mají své vlastní světy, povahy, svou historii a způsob prožívání vztahu s ním. Jsem vděčný za všechno, zvlášť za věci a situace, které pro mě byly náročné, protože mě osvobodily od postojů, názorů a bariér, nevědomých či vědomých, které mě ve všedním životě jen omezovaly a bránily mi víc se otevřít lidem i Bohu. Oto