Asociovaní snili a obnovovali.

Každý rok vyjíždíme na začátku října na západ, do oblátského kláštera v německém Hünfeldu, na provinční setkání asociovaných. Nebývá to ledajaké setkání. Jeden z hlavních důvodů společného víkendu je totiž obnovení naší asociace, tedy rozhodnutí, že chceme skrze modlitbu a službu bližním žít podle charismatu sv. Evžena stejně jako obláti.
Někteří z naší skupinky mladých asociovaných se tentokrát vydali do Hünfeldu už o několik dní dříve a zúčastnili se spolu s obláty, oblátkami a zástupci asociovaných setkání o společné budoucnosti naší provincie. Mohlo by se zdát, že bylo náročné zúčastnit se dvou různých setkání v takhle krátké době. Ale ono vůbec. Je to přece v rámci jedné rodiny! Pro mě osobně bylo setkání asociovaných jen přirozeným pokračováním setkání předcházejícího. Nejen proto, že hlavním tématem víkendu s asociovanými bylo „misie ve společenství“.
A tak jsme se intenzivně sdíleli a zabývali se budoucností, plány i našimi velkými sny. To byl pro mě jeden ze dvou nejsilnějších okamžiků víkendu - ve svých regionálních skupinkách jsme se měli sdílet o svých snech, co se naší skupinky týče, a poté to nakreslit na velký výkres, aby si to ostatní mohli prohlédnout. A neměli jsme se vůbec znepokojovat, pokud současná realita tomu zatím příliš neodpovídá. A tak jsme se neznepokojovali a pustili se do toho opravdu naplno. Uznávám, že náš konečný výtvor mohl na někoho působit příliš idylicky a že jsme až moc popustili uzdu naší fantazii. Ale nám se jen konečně povedlo převést na papír to, co už nějaký ten rok nosíme v hlavě, možná spíš v srdci. To, o čem už nějakou dobu mluvíme, jen se nám do téhle doby nepodařilo tomu dát tak konkrétní podobu. Ano, možná to je příliš nereálné, ale chuť a touha směřovat k tomuto ideálu tu je, a to je, myslím, základ. Vždyť i náš provinciál Felix nás neustále vyzývá, abychom se nebáli snít ve velkém.
Tím druhým okamžikem byla jednoznačně sobotní obnova slibu. Takovýto závazek nenechává snad nikoho z nás chladného, je to pro nás stále veliká věc, a to i přesto, že naše skupinka obnovovala už potřetí. Slib jsme ale neskládali jako odborníci na modlitbu, profesionální misionáři nebo jako vzoroví asociovaní, kteří to za ty léta už mají plně v malíčku. Skládali jsme to jako ti, kteří chybují a kteří to často ne úplně zvládají, ale kteří zároveň vstupují do nového "asociovaného" roku s důvěrou v Boží pomoc a odhodláním společně růst a žít Evženovo charisma co nejautentičtěji. Kačka

Po každém setkání nás asociovaných spolu s obláty si říkáme, jak máme skvělou rodinu. Ale teď, po posledním víkendu v Hünfeldu, kdy jsme znovu obnovovali naše sliby, mám dojem, že té rodinnosti bylo nějak víc než kdy jindy. Asi to souviselo také s tím, že někteří z nás přijeli už o pár dnů dřív na celoprovinční setkání o plánování a vizích do budoucnosti, které bylo hodně intenzivní. Bylo cítit, kolik už jsme toho společně za ta léta zažili, jak jsme se proměnili, jak prolamujeme naše jazykové a kulturní bariéry stále víc a víc a jak jdou taky i naše společná sdílení najednou mnohem hlouběji. Máme se navzájem a jsme tu jeden pro druhého. Tuhle součást našeho charismatu, charismatu sv. Evžena, jsem letos vnímala během odříkávání asociačního slibu nejsilněji. A taky jsem za to obrovsky vděčná. Zuzka