Jdi zpět

Chvály ve Varech: misionářka, znamení a modlitba

Třikrát jsme během posledních předprázdninových měsíců vyrazili do Karlových Varů, abychom se s místními farníky, ale i s přijíždějícími z Ostrova, Chebu a jiných míst severní oblasti plzeňské diecéze modlili, sdíleli Boží slovo a také se jednoduše mezi sebou setkali. Karlovarské chvály vznikly z iniciativy oblátských mladých asociovaných, kteří se spolu s několika členy OMIGangu a s oblátským scholastikem Christianem podíleli i na hudebním doprovodu, podporovány byly pastoračním oddělením plzeňského biskupství a farností v Rybářích a doprovázeny plaskými obláty Vlastimilem a Petrem.

"Pořádání chval v Karlových Varech pro mě bylo od začátku srdeční záležitostí. Nejenom proto, že odtud pocházím, a cítila jsem tak obrovskou zodpovědnost za to, jak to všechno dopadne a co to místním přinese, ale taky jsem měla dojem, že jsem konečně opravdová misionářka.
Ještě než jsem se odstěhovala, sama jsem trpěla tím, že se na Karlovarsku nekonají žádné duchovní akce mimo nedělní mše, a teď jsem dostala šanci vrátit se na „místo činu“ a otisknout sem aspoň špetku z toho, co mi za poslední roky Bůh daroval, co mě naučil a kam mě posunul.
I když se před prvními chválami začalo všechno podivně hroutit a vypadalo to, že se snad ani neuskuteční, zařekla jsem se, že to nesmím vzdát, protože Hospodin to se mnou taky nikdy nevzdává. Nastal čas mu to vrátit. Pustila jsem všechno z rukou... a přišly snad ty nejkrásnější večery chval, které jsem v životě zažila.
Byla to modlitba od začátku do konce. To, jak se Hospodin zase projevil v naší neschopnosti, to, jak za mnou stáli moji současní přátelé a přede mnou zas lidi, se kterými jsem vyrůstala, tohle propojení dvou pro mě úplně odlišných světů v jednom Duchu pro mě byl opravdový dotyk nadpřirozena.
Bůh se stará, fakt moc. Vím to, ale když to člověk pocítí takhle fyzicky, je to síla. Být misionářkou mě prostě baví, i když je to bitva v první linii." Zuzka

"Už to vypadalo, že se na chvály do Karlových Varů nedostanu, ale nakonec mi vyšly alespoň ty poslední. A jsem tomu opravdu ráda. Překvapilo mě, jak intenzivní atmosféra se tam vytvořila. Obecně pro mě chvály v rozlehlých prostorách kostela bývaly vždycky neosobní, anonymní a nikdy se mi příliš nedařilo ponořit se do modlitby, spíše jsem zaujímala roli pozorovatele, než že bych se modlila. Tady to ale bylo jiné. Vytvořili jsme opravdové modlící se společenství, byli jsme na stejné vlně, děkovali jsme a chválili všichni společně." Kačka

"Kdybych měl shrnout jedním slovem mé pocity a prožitky z Karlovarských večerů chval, tak bych vybral slovo „znamení“. Už když se tahle myšlenka rodila, bylo to pro mě znamením toho, že jako obláti nestagnujeme a nejedeme jen ve vyjetých kolejích, ale že máme odvahu brouzdat nový terén. Jít právě „něco dělat“ do Varů bylo pro mě také znamením živosti oblátského charismatu, protože jsme šli k těm, kteří stojí hodně stranou dění života církve v diecézi... jestli tohle není oblátské, tak nic. Do třetice jsem chtěl být znamením blízkosti těm, kterým život církve v této části diecéze není lhostejný. Byl jsem na dvou ze tří večerů a každý z nich byl něčím jiný, ale stejné bylo to, že se Hospodin dával poznávat skrze znamení, která jsem vnímal, ať už ve slově, v hudbě nebo v síle modlitby. Jistě s námi ještě neskončil, tak se nechme překvapit, co ještě přijde…" Petr, omi