Jdi zpět

Exercicie uprostřed Dolomit

S koncem druhého formačního a studijního roku v Mezinárodním scholastikátu v Římě přišlo léto, ve kterém se běžně jezdí do Aix a pak také na duchovní cvičení sv. Ignáce, která trvají celý jeden měsíc. Když už bylo jasné, že se jim nevyhnu, říkal jsem si, že bych raději jel na exercicie na Měsíc než na měsíc. Mám ticho a modlitbu rád, ale třicet dnů mi připadalo jako příliš dlouhá doba. Moji tři spolubratři na tom byli obdobně. Cestou vlakem na sever Itálie jsme spíš mlčeli a připravovali se na boj. Jenže Pán nás začal překvapovat už ve vlaku, když se kolem trati začaly zvedat mohutné štíty Dolomit. Čekal jsem hory, ale tohle byly – velehory. Hned při výstupu z vlaku na nádraží v Santa Giustina Bellunese jsme se setkali s dalšími účastníky exercicií s podobnými otazníky v očích, ale protože to byli buď seminaristé, řeholníci, sestry nebo laici nadšení pro Krista, vzápětí jsme se seznámili a sdíleli svá očekávání. Dalším milým překvapením bylo samo duchovní centrum – na tak překrásném místě na úpatí hor a s tak dobrou večeří nás obavy začaly pomalu opouštět. No, a pak začala duchovní cvičení, skončil smích a rozhovory mezi účastníky… Co však neskončilo, byla ta překvapení od Pána. Až do konce mě nepřestal ohromovat svou láskou a všemi těmi dary včetně upřímné lítosti, slz, radosti, svobody, duchovního poznání… a ve dvou volných dnech nepopsatelnou krásou Dolomit. Promiňte, ale jen těžko můžu slovy vyjádřit to, co je tam uvnitř. Měli byste přijet a podívat se mi do očí. Karel, OMI