Jdi zpět

Festival povolání očima účastníků

V sobotu 12. května ožilo nádvoří areálu plaského kláštera už brzy dopoledne. Někteří možná ještě spali, ale oblátští řeholníci se svojí typickou černou klerikou a velkým křížem za pasem už dávno protáčeli své "sukně" při rozcvičkových tancích spolu s prvními hosty festivalu. Mezi asi sto padesáti účastníky, kteří se během dne na programu zastavili, nechyběl nikdo ze zástupců všech skupin patřících do široké oblátské rodiny. Byli zde mladí z OMIGangu, asociovaní, scholastici, oblátští kandidáti, farníci a další přátelé a fanoušci nejen z celé republiky, ale i zahraničí. A někteří nám zanechali i pár řádek...

Do přípravného týmu jsem se připojila hned v začátcích a s blížícím se termínem Festivalu jsem si osobně prošla několika zajímavými fázemi – od prvotního obrovského nadšení, kdy jsme za mohutného brainstormingu plánovali, co všechno bychom mohli v rámci Festivalu zrealizovat, přes pomyslné sražení hřebínku onomu nadšení, když jsme postupně zjišťovali, že všechny ty úžasné nápady možná nebude úplně jednoduché uskutečnit, až po stav téměř úplné rezignace, kdy jsem tajně doufala, že se ta akce zavčas zruší, protože přece nemáme na to nachystat ji kvalitně, a navíc stejně možná ani nikdo nepřijde. Nezrušila se zavčas. Ani na poslední chvíli. Bohu díky, že ne! Protože byla skvělá. Protože byla o setkání. A setkání nevyžaduje ani dokonale připravenou akci, ani extrémní počet účastníků. Stačí tam prostě jen být s lidmi a pro lidi a všechno ostatní už se pak děje tak nějak samo. A musím uznat, že v sobotu se všechno dělo nad očekávání. Liduška

Celý ten dlouhý den byl oblátsky krásný a typicky oblátský. Myslím, že sv. Evžen by z toho taky měl radost. Oblátsky krásný v tom, že uprostřed toho všeho byl Ježíš, jinak by tak intenzivní setkání mezi námi navzájem, ale i s ním nebylo možné. A typicky oblátský v tom, že i když to nakonec nebylo úplně tak, jak jsme si to původně plánovali, byl to opět požehnaný čas, kdy jsme naplno mohli zažít pestrost a blízkost oblátské rodiny. Zážitků je mraky. Těmi nejsilnějšími pro mě asi bylo svědectví Bongy a závěr chválového večera. Cítila jsem obrovskou vděčnost, protože jsem si zase uvědomila, jak veliký dar se nám dostává, když nám Pán posílá do života takové lidi, jako jsou obláti, a jak je krásné být součástí téhle rodiny. Kačka

Spolu s paní vychovatelkou Martinou Vlkovou a čtyřmi absolventy jsme se zúčastnili Festivalu oblátských povolání ve vzdálených Plasích. Náš příjezd byl provázen spoustou vřelých pozdravů a objetí. Ve vzduchu byla cítit výjimečnost společných chvil. Do Plas přijeli obláti i oblátky ze vzdálených koutů světa, rozmanitost jazyků tomu celému dodávala jedinečné kouzlo. Rodinná atmosféra nás provázela celým víkendem. Netradiční slavení eucharistie, poutavá přednáška M. O. Váchy, představení oblátů, občerstvení v OMI kavárně, večer chval a spousta chvil plných setkávání, ze kterých budu čerpat ještě hodně dlouho. Srdečnost oblátů se dotýká každého srdce. Nika, studentka Stojanova gymnázia z Velehradu