Jdi zpět

Festival povolání: radost z blízkosti

Když jsme už takřka před rokem začali přemýšlet o tom, jak by mohl u nás v Česku vyvrcholit Rok oblátských povolání, napadl nás Festival. Pestrobarevný festival. Festival oblátských povolání. Prostě příležitost pro celou oblátskou rodinu k tomu, aby se sešla, spolu slavila, spolu se modlila a hlavně se spolu radovala z daru charismatu, který před více než 200 lety obdržel svatý Evžen a na kterém má ještě i dnes účast každý z nás, kteří se k oblátské rodině hlásíme. Ale to vůbec neznamená, že by snad byl festival zamýšlen jako uzavřená společnost. Naopak. Areál plaského kláštera je dostatečně otevřeným prostorem k tomu, aby nás bylo vidět, slyšet a aby se k nám mohl přidat kdokoli, kdo šel třeba jen tak kolem.
Příprava byla poměrně dlouhá a docela náročná. Není nás v Česku zrovna nadbytek, a tak sil s přibývajícím časem ubývalo. Ale od samého začátku šlo o rodinnou událost. Do organizace jsme se zapojili nejen my obláti, ale i naši mladí a asociovaní, se kterými se snažíme naši misii sdílet, a také naši farníci a přátelé. Jádro přípravného týmu bylo sice docela malé, ale zato nadšené a vytrvalé. I proto nakonec všechno klaplo. Dokonce i počasí, a to navzdory předpovědi. Zapršet by sice už opravdu mohlo pořádně, ale v sobotu 12. května jsme prosili o sluníčko. A vyšlo to.
Už v pátek se do Plas začali sjíždět hosté z daleka. „Special guest“ našeho festivalu, spolubratr Bonga, oblát z Jižní Afriky působící nyní v našem mateřském domě v Aix-en-Provence, dorazil letos do Plas už podruhé. V zimě tu byl se skupinkou francouzských asociovaných. A přijel tentokrát do úplně jiné země, jak sám řekl. Bodejť by ne, rozdíl teploty byl víc než 30 stupňů! A i tentokrát to byla síla! Nejen že nám během dopoledního workshopu dal znovu zakusit nádheru, blízkost a živost Evženova charismatu, ale jeho odpolední svědectví o vlastní cestě povolání během hlavního programu na „stagi“, myslím, rozplakalo nejednoho z nás. Ještěže mi pražilo sluníčko přímo do očí, a tak jsem mohl neustálé otírání slz svádět na něj. Ale Bonga nebyl jediným cizincem. Přijela i skupinka spolubratří, sester oblátek a několika mladých z Německa, jednou oblátkou bylo zastoupeno také Španělsko. I v Česku jsme se jako rodina za poslední léta rozrostli, a tak nechyběli třeba ani zástupci našich přátel z velehradského gymnázia. Dům v Plasích, fara v Manětíně i zapůjčené patro domu jednoho z našich přátel v Brdě praskaly ve švech. Měli jsme k sobě prostě blízko!
A pořád se něco dělo. A i když byla snad pauza na oběd nebo malá siesta, člověk se mohl jen tak „potkávat“ v OMI kavárně, kterou úžasně zařídily naše slečny a mladé paní z OMIGangu a dobrotami všeho druhu vybavily naše skvělé farnice. Všemu ale předcházely i dva mohutné nákupy: 16 kg párků, 500 rohlíků, 10 chlebů… A doprovodný program stál také za to! Do běhu za nová OMI povolání „Running for vocations“ se zapojovali děti, mladí i ti pokročilejší. Překonávat překážky v těžké oblátské klerice, a navíc v poledním horku vyžadovalo už dost odvahy. Snad ten vyceděný pot nějakého toho nového mladého oblátka přinese. K vidění a procházení byla i Evženova cesta mapující v sedmi zastaveních život našeho zakladatele. Podělit s ostatními o své názory a zkušenosti na témata související s povoláním se člověk mohl i na dvou papírových stěnách umístěných uprostřed areálu. Jedna stále hned vedle našeho Tranzitu, který sloužil jako infostánek s propagačním materiálem. A postaráno bylo i o děti: skákací hrad je zaručená jistota. Navíc si mohly vytvořit i kolíček se svým vlastním oblátem.
Je těžké jen tak něco z programu vypíchnout, ve všem šlo o blízkost a o radost, ale přesto: tahákem byla jistě přednáška M. O. Váchy. Jel jako kulomet (chudáci překladatelé!) a ani já jako posluchač jsem to samou krásou a údivem nemohl občas udýchat. I odpolední dvouhodinové pásmo o oblátském charismatu a především o konkrétních lidech, kteří ho dnes spolu žijí, bylo jistě jedním z vrcholů celého dne. Písničky, které rozpohybovaly všechny přítomné, módní přehlídka oblátské „haute couture“, rozhovory, odpovědi na ožehavé dotazy, představení oblátských svatých, svědectví… a to všechno bravurně moderované naším Petrem, omi a Zuzkou ze skupiny mladých asociovaných. A jedním z nejsilnějších okamžiků bylo jistě pro mnohé zakončení festivalu: večer chval v podání našich přátel ze zlínské chválové kapely. Pomalu se snášející tma a ozářený oblátský kříž uprostřed pódia dodávaly spolu s vybranými texty a svědectvím celé večerní modlitbě na síle. A když jsme pak všichni přítomní obláti žehnali všem kolem se modlícím svými kříži, myslím, že jsme mnozí v duchu děkovali za to, že nás Pán jednoho dne povolal, abychom ho následovali právě v této úžasné rodině. Tak prosme, aby povolával i dál a hlavně aby nacházel otevřená srdce mladých lidí, kteří by ještě i dnes dali svůj život do služby Bohu a jeho lidu. Díky! Vlastimil, omi