Jdi zpět

Jak dál v oblátské Evropě?

Po dlouhé pauze způsobené pandemií se i naše oblátská mezinárodní setkání vrací zčásti (ne všechno, co omezení přinesla, je totiž k vyhození…) z virtuálního prostoru na židle uspořádané do kruhu v sálech našich domů. Na přelomu března a dubna proto vyrazili zástupci všech evropských oblátských provincií a komisí (pro formaci, pro misii s mládeží a povolání, pro misii, pro finance…) na setkání s generální správou kongregace do italské Florencie. Středoevropskou provincii zastupoval její provinciál Felix Rehbock, OMI a v rámci přípravného týmu celého týdne také Vlastimil Kadlec, OMI.
Setkání to bylo navýsost bratrské, ale zároveň také opravdu pracovní a „přemýšlecí“. Tématem, které propojovalo všechno, co jsme během společných chvil dělali, a za co jsme se v čase osobní i komunitní modlitby modlili, bylo: Nové promyšlení oblátské misie v Evropě. Nešlo vůbec jen o teoretickou reflexi, ale především o sdílení těch evropských oblátských zkušeností, ve kterých je v současnosti život. Proto k nám skrze předem připravená videa, ale i živé „zoomové“ vstupy promlouvali nejen další spolubratři našeho regionu, ale i naši asociovaní laici a další členové evropské oblátské rodiny. Velký ohlas vyvolal i příspěvek smíšené komunity z Dolní Bělé. Dostali jsme se ale také do mezikulturní komunity pracující s imigranty v Palermu, do oblátské madridské farnosti v Aluche, která si předsevzala být opravdu společenstvím misijním, a tedy vycházejícím, do polského centra misie s mládeží v Kokotku, na místa soužití a společné misie oblátů a laiků ve Francii… Nejsilnějším okamžikem pro nás všechny ale byla pravděpodobně svědectví našich pěti spolubratří z našeho domu pro seniory v dublinském Inchicore a živé spojení se spolubratry na Ukrajině a v Bělorusku. Prolínání generací, národností, kultur a různých stavů v církvi se tak zcela přirozeně stalo hlavním tématem celého setkání. Slovem, které nakonec propojilo všechny naše myšlenky, modlitby, úvahy, svědectví, výhledy a naděje, bylo přátelství.
Jako evropský region jsme si na další cestu zvolili tři prioritní body: růst ve společném životě a misii s našimi laiky (synodalita na úrovni nejen pouhé spolupráce, ale i ve faktické účasti na rozhodování a práci v našich strukturách); sbližování života a misie různých správních celků oblátské Evropy (od společné mezikulturní formace až po zakládání nových mezinárodních komunit) a společné hlubší pronikání do výzev, které s sebou přináší proces sekularizace.
Delší vynucená odluka nám tak ve skutečnosti pomohla si lépe, hlouběji a nově uvědomit to, co je opravdu „tím naším“, tím, co můžeme jako oblátská rodina i dál Evropě nabízet: blízkost a přátelství. Vlastimil, omi