Misijní orace oblátské rodiny

O misionářích oblátech se někdy říká, že jsou to vlastně takoví „venkovští jezuité“… Asi proto, abychom nemuseli naplno říct, že na rozdíl od jezuitů nejsme tak „študovaní“, že jsme prostě obyčejnější. Necharakterizuje nás nějaká jediná konkrétní kategorie lidí, na kterou bychom se ve svém apoštolátu výlučně soustředili (salesiáni mají své mladé, boromejky své nemocné…), ani nemáme ani žádnou oblíbenou a celosvětově užívanou formu modlitby (Koinonie po celém světě chválí, trapisti v tichu meditují…). My jsme přednostně posíláni k těm, kteří jsou opuštění a které oficiální struktury církve nedokáží do své péče zahrnout. A přitom se vyznačujeme po celém světě svým rodinným duchem, svou blízkostí. To je pravděpodobně rys, který máme jako oblátská rodina společný, ať už žijeme v Česku, v Indonésii nebo v Uruguayi. Blízkost je součástí naší DNA, kterou jsme zdědili po svém zakladateli sv. Evženovi de Mazenod.
A tahle blízkost a rodinnost nám prostupuje vším, dokonce i modlitbou. Slavení eucharistie nebylo pro Evžena jen výsostnou příležitostí k setkání se svátostným Kristem, ale také a především způsobem, jak se jako součást Kristova těla setkat skrze něj a v něm se všemi svými syny rozptýlenými často na těch „nejzapomenutějších“ místech celého světa. A totéž platí až dodnes i o naší adoraci. Ani ta pro nás není individuální modlitbou, při které bychom se uzavírali jen do svého privátního vztahu s Ježíšem. V oblátské rodině ji už tradičně nazýváme orací a je pro nás místem setkání se všemi, kteří patří do naší rodiny. Sv. Evžen svým spolubratřím napsal: „Víte, že jste denně přítomni v mých myšlenkách: každé ráno při slavení svaté oběti a večer při oraci před svatostánkem. Tato setkání jsou prostředkem, jak ukrátit vzdálenosti, jak se v témže okamžiku společně sejít v přítomnosti našeho Pána, jak se ocitnout takřka bok po boku. Sice se nevidíme, ale slyšíme se, nasloucháme si a sjednocujeme se v jediném středu.“
Spolu se skupinkou našich asociovaných jsme se rozhodli právě tento druh modlitby nabídnout oblátské rodině a všem našim přátelům i v této době. Ještě i dnes máme v rukou tento úžasný nástroj, který překlenuje vzdálenosti a všechny možné odstupy a bariéry. Skrze modlitbu orace se teď můžeme každý měsíc propojit s oblátskou rodinou po celém světě: s našimi spolubratry a asociovanými v Německu a Rakousku, s naším Karlem v Zimbabwe, s našimi asociovanými ve Spojených státech a Kanadě, kterými jsme se nechali inspirovat, s našimi sestrami oblátkami ve Španělsku i Německu…
Zveme i vás, abyste se do naší blízkosti zapojili a abyste svou modlitbou podpořili všechny řeholní i laické oblátské misionáře sloužící těm nejopuštěnějším po celém světě. Zuzka a Vlastimil, OMI

Modlíme se každou 3. neděli v měsíci kdykoliv a kdekoliv. Krátký měsíční impuls k modlitbě najdete vždy na těchto stránkách v sekci "Události".