Noví asociovaní a spravedlnost, mír a integrita stvoření

V sobotu 2. října jsme v Plasích zase po nějaké době slavili společně. Velkou událostí byla asociace našeho „PreAsa“ (skupinky, která se přes dva roky připravovala na přijetí mezi oblátské asociované laiky) - Salome, Jury a Kuby, kteří poprvé složili na rok slib žít podle charismatu svatého Evžena, aby byli blízcí lidem a Bůh se v jejich životech stával zakusitelným. Stejný slib s nimi už poněkolikáté obnovovali nejen ostatní mladí asociovaní patřící k plaské oblátské komunitě, ale i členové klokotské skupiny, do které letos přibyli také dva nováčci. Do Plas na první asociaci přijel i provinciál Felix Rehbock, který po slibech asociovaných uvedl už podruhé plaského obláta Vlastimila do služby představeného komunity Klokoty – Plasy.
Nebylo by to oblátské, kdybychom zároveň nebyli ve spojení s oblátskou rodinou v podstatě z celého světa. Asociaci jsme prožívali se všemi dalšími skupinami asociovaných ze Středoevropské provincie. Předcházel jí pozdrav z Říma od našeho generála Louise Lougena a dále přednáška o. Jean-Héricka Jasmina OMI (zodpovědného v kongregaci za oblast JPIC) a dalších dvou oblátů z generální správy (o. Ramona Bernabe a Petera Stolla) na téma „Spravedlnost, mír a integrita stvoření“. Velmi důležité téma pro oblátskou rodinu, o kterém jsme následně diskutovali v lokálních skupinkách.  
Setkání pokračovalo volbou nového mluvčího asociovaných, která přinesla jmenování prozatímní tříčlenné skupinky zodpovědných za organizaci dalších setkání na příští rok. Do skupinky kromě hünfeldské asociované Steffi Kulla a asociovaného z Burlo Toma Harkeho patří i náš Jakub Kyliš.
Celá sobota byla pro mě velmi intenzivní. Uvědomila jsem si během ní propojenost, kterou bych chtěla žít. Nemít život rozdělený na sektory, ale vnímat, že to, co žiji v práci a doma, může být oblátské, a naopak: to, co žiji doma, v práci, přináším i do oblátské rodiny. Nejde to rozdělovat, pořád to je život. Život s Bohem ve společenství. Štěpánka Lopaurová

Po té nekonečně dlouhé době, kdy se veškeré setkávání odehrávalo především virtuálně, s nadšením vítám každou příležitost, kdy se můžeme opět potkat tváří v tvář, obejmout se, společně se smát, zpívat, modlit, jíst, pít, být. A jsem strašně ráda, že jsme letošní setkání mohli prožít na domácí půdě. Díky tomu se mnou u obnovy slibu mohli být i moji nejbližší. Sobotní agapé byla vlastně taková rodinná oslava v obýváku - pobíhající děti, narozeninový dort, šum rozhovorů, radost, láska, dojetí. Všechno to tam bylo. A já za to cítím obrovskou vděčnost. Liduška Š.

Přiznám se, že některé předešlé roky pro mě byla obnova asociace trochu rutinou. Přeci jen jsem asociovaná už šestým rokem. Ale tentokrát to bylo jiné. Pocítila jsem něco, co jsem vnímala jen při první asociaci. Takové vzrušující napětí z toho, že se tu děje něco hrozně velkého. Koukala jsem na ty naše tři nové, poslouchala, jak odříkávají slib, a jen mi běželo hlavou, jak moc mám tyhle lidi ráda, že jsem hrozně pyšná na to, že patřím do oblátské rodiny a že díky ní vím, jaké to je, když se rozhoří srdce. To nám předal sv. Evžen. Když jsem pak gratulovala Sali a objaly jsme se, vyhrkly mi slzy do očí. Byl to moment, kdy se všechno protklo. Jedno srdce, jeden duch. Zuzka L.

Když jsem před pěti lety skládala svoji první asociaci, cítila jsem se hodně výjimečně a myslela jsem si, že takový pocit jen tak znovu nezažiji. Ale každý rok, když se pro pokračování v asociaci znovu rozhoduju, cítím výjimečnost dané situace a daného kroku. Až letos se to změnilo... Bylo to ještě výjimečnější! Protože se naše skupinka poprvé rozrostla. Protože mám (teď už oficiálně) další skvělou omi sestřičku a úžasný omi brášky. Protože jsem to mohla prožívat spolu s nimi, jako by to byla moje první asociace. Ale není to jen o nějakém pocitu výjimečnosti, je v tom mnohem víc... Třeba i hluboká radost. A tu jsme obzvlášť minulý víkend, myslím, opravdu silně žili. Kačka Z.