O štěstí a řízcích...

Obejmutí, dobrý spánek, vědomí toho, že jsem milovaná... co má toto všechno společného? Dělá mě to šťastnou. Právě otázkou „Co nás dělá šťastnými?“ a symbolickými 7 odpověďmi každého z nás jsme odstartovali na začátku března náš třetí víkend z cyklu Čtyři chody. Tentokrát se servíroval „hlavní chod“, šlo tedy o to nejpodstatnější a nejzákladnější. A základ všeho je, že jsme povoláni k tomu, abychom byli šťastní. Jednoduchý návod, jak být šťastnými snadno a rychle, jsme našli například v blahoslavenstvích: šťastní jsou ti, kdo jsou chudí... kdo nyní hladoví, pláčou, kdo jsou pronásledování pro Ježíšovo jméno. Zabývali jsme se i dalšími podstatnými aspekty našich životů, diskutovali jsme o svobodě, o tom, jaký by byl život, kdybychom neměli možnost volby mezi dobrem a zlem, o svědomí a hříchu, o tom, že čím víc jsme si vědomi své hříšnosti, tím blíž jsme Bohu, a podívali jsme se na desatero jako na pozvání ke způsobu života, který vede ke svobodě. Na naše základní životní povolání jsme v těchto dnech odpověděli, myslím, maximálně. Především pak v sobotu večer. Byli jsme totiž pozváni od naší Zuzanky na návštěvu do Fojtova. A nebyla to ledajaká návštěva! Zuzanka nás se svými rodiči přijala opravdu vřele. Kotel uzené polévky, hora křupavých řízečků, výtečný dresing a chléb, ale to hlavní nás teprve čekalo... V bytí šťastnými jsme pokračovali v Karlových Varech při večeru chval, který vedla kapela Lighthouse. S kapelou se už nějaký ten pátek známe, několikrát nám doprovázela Light4you, které dvakrát do roka pořádáme v Plzni. Jsou to skvělí hudebníci a chváloví nadšenci, a tak se zpívalo a modlilo jedna radost. Kačenka