O vášni a o snech

Setkání o společné budoucnosti a o plánování naší misie jsme v naší provincii zažili v posledních letech hned několik. Letošní říjnové ale bylo v mnohém „poprvé“.
Poprvé šlo o setkání nejen nás, zasvěcených misionářů oblátů se sliby, ale i zástupců naších asociovaných, kteří se ho účastnili se stejným nasazením, stejnými právy a povinnostmi, a také několika sester oblátek, které ze své madridské základny krok za krokem expandují i do dalších koutů Evropy a světa.
Není tedy divu, že nejskloňovanějším slovem čtyř všedních dnů prvního říjnového týdne bylo v německém Hünfeldu sousloví „oblátská rodina“. A vůbec nejde jen o nějaké líbivé heslo poplatné dnešní době ani o nutnost vyplývající z toho, že řady oblátů v naší Středoevropské provincii dramaticky řídnou, ale o evangelní odpověď na znamení doby a na potřeby dnešní církve a světa, a to zcela v duchu charismatu sv. Evžena de Mazenod. Už v první polovině 19. století pro něj bylo jeho nové řeholní společenství rodinou. Ve svých dopisech píše o oblátech jako o svých synech a, když chce zdůraznit, čím má nové misijní společenství v církvi být, používá spojení „nejjednotnější rodina na světě“. Jak by ne… sám o rodinu přišel, a tak ho Duch svatý vedl k tomu, aby to, po čem tolik toužil, vtiskl právě do nově vznikajícího díla. A my dnes odhalujeme, jak nás tentýž Duch vybízí po dvou stech letech k tomu, abychom v tomto klíčovém rozměru našeho charismatu, kterým právě rodinnost je, znovu spatřili přednost, která je tím nejlepším svědectvím, které můžeme dnešnímu světu, který si neví rady s životem růzností, rozdílností a s žitím vztahů vůbec, nabídnout. Chce to ale víc než rozhodnutí, chce to odvahu změnit způsob myšlení (obrácení se tomu říká…), změnit způsob života (co když ti laici budou chtít žít s námi v daleko větší intenzitě…?!), změnit naše zvyklosti… naslouchat Duchu.
Poprvé jsme se nad tímto tématem setkali s novým provinčním vedením, a i to bylo znát. Mnozí museli přivyknout expresivnímu vyjadřování našeho provinciála Felixe a čeští účastníci, bez ohledu na své jazykové znalosti, už jen stěží dostanou z paměti slova „Wachstum“, „Leidenschaft“, „Armen“ nebo „Träume“. I z toho je snad patrné, že nám odvaha nechybí.
Poprvé jsme také jasně stanovili čtyři priority, které se tak stávají kritériem k rozhodování, rozlišování a změnám. Vedle misie s mládeží jde o pastoraci povolání, formaci a nové misijní projekty s chudými.
Na čtyři dny toho bylo moc. Ale neskončili jsme. K rozhodnutím o konkrétním naplnění naší společné misijní vize chceme dojít v únoru, kdy se zase všichni sejdeme, abychom společně rostli a s nadšením a vášní snili o naší misii s chudými. Vlastimil, omi

Začátek setkání se zdál poměrně depresivní, s ohledem na současné výsledky a čísla v naší provincii, které nám představil náš provinciál Felix. Ale přesto jsem se domů vrátila hrozně povzbuzená. Všechny problémy a bolesti v provincii jsme začali řešit jako opravdická rodina. Společně, upřímně, s ochotou to nevzdat a neztratit nadšení. Už si nemusíme na nic hrát, všichni víme, jaká je situace a už to prostě nejde jen tak šolichat. Myslím, že to všichni pochopili. Cítila jsem velké semknutí nás všech, oblátů, oblátek i laiků. Potřebujeme se navzájem a vztahy mezi námi jsou mnohem důležitější než čísla a statistiky. I když se zdá, že to s tím vlastně dost souvisí… Učíme se pomalu snít, dohromady a ve velkém. Teď se to může zdát dost komické a naivní, ale nějak začínám mít dojem, že paradoxně právě tahle situace, ve které teď jsme, konečně otevírá prostor pro zázraky a plnění všech snů. Zuzka