S mladými nad Evangelii gaudium

Od 6. do 8. prosince jsme se opět věnovali našim oblíbeným Čtyřem chodům. Byl to už druhý víkend druhé řady a strávili jsme ho celý s radostnou exhortací papeže Františka Evangelii gaudium. K radosti evangelní, k jejímuž objevení nás zve papež František, se přidala i radost gastronomická, protože tento chod byl zahájen polévkou a naše už trochu sešlá hokaido dýně tak konečně našla pokoj v našich žaludcích. Evangelii gaudium – radost evangelia, jsme zakoušeli při společném čtení, diskutování, přednáškách, modlitbě, ale i společné misijní aktivitě, která se nesla v duchu EG 127 a může tak být přínosem i pro všednost každého z nás, aby tak evangelní radost pronikala nejen víkendy, ale celou naši všednost. Pro úplnost zprostředkování daného „zážitku“ je zde plné znění: 
„Když tedy církev touží prožít hlubokou misijní obnovu, existuje určitá forma kázání, která je každodenním úkolem každého z nás. Tímto úkolem je přinášet evangelium těm, s nimiž se všichni setkáváme, jak těm nejbližším, tak i neznámým. Je to neformální kázání, k němuž může docházet i během rozhovoru, a je to i kázání misionáře, když jde k někomu na návštěvu. Být učedníkem znamená mít stálou ochotu přinášet druhým Ježíšovu lásku a k tomu spontánně dochází kdekoliv – na cestě, na náměstí, v práci, na ulici.“ (EG 127, papež František). Petr, omi

Tento víkend jsme společně četli Evangelii gaudium. Nejvíce mi utkvěli chudí - všímavost k nim, zodpovědnost za ně a za lidi na periferiích, jejich pochopení. Protože pokud se nebudeme dívat na svět z jejich místa bolesti, odlišnosti, vyloučení, jejich očima, tak ho nepochopíme. A pak také že evangelizace není jedna z našich dalších povinností na odškrtnutí. Pokud totiž vycházíme ze setkání s Kristem a jeho láskou, evangelizace vyplývá z naší identity a z hluboké radosti, která je v nás přítomná. Protože jsme milovaní. Štěpánka