Jdi zpět

Unit: setkání s živým Slovem

Každoročně se v postní době koná v Plzni ekumenická konference mládeže s názvem Unit. Jak už název napovídá, jde o setkání mládeže z různých církví a denominací. Ke konferenci jsem přičichnul už minulý rok, ale tentokrát jsem byl pozván na celý program, který začal v pátek večer a končil v neděli ekumenickou bohoslužbou. Tento rok se vše odehrávalo pod tématem „Připrav se...“. Slyšel jsem spoustu zajímavých řečníků, ke kterým jsem si za tu chvíli vybudoval osobní vztah, a užíval jsem si fakt intenzivní a kvalitní chvály, které prostupovaly celým programem. Pro mě osobně to byla opravdu silná zkušenost Slova. I když jsem se účastnil už mnoha setkání mládeže a jiných konferencí, nikdy jsem nezažil takovou spontánnost svědectví a samozřejmost, s jakou byli lidé z protestantských církví schopni mluvit o Ježíšově působení ve svém životě. Spousta z těchto mládežníků bralo povídání si o evangeliu za stejnou samozřejmost jako povídání si o fotbale. Během konference se mě hned několik lidí jen tak mimochodem zeptalo na to, jak a kdy jsem se rozhodl pro Krista… nevzpomínám si, kdy jsem naposled tuhle otázku někomu položil já… V tu chvíli si člověk uvědomí, že my katolíci Ježíše opravdu někdy vězníme ve svatostánku v kostele. Do našeho všedního života se pak musí dostat přes materiální i duchovní mříže a zdi... Škoda…
Na konferenci jsem měl dva vstupy, jeden seminář a nedělní promluvu na ekumenické bohoslužbě. Musím říct, že jsem z toho měl docela nahnáno. K mému údivu jsem byl ale nakonec docela klidný a nemalou měrou k tomu přispěl pocit, že jsem mezi svými, totiž těmi, kdo se setkali a setkávají s Ježíšem. To mi při nedělní promluvě potvrdily i pohledy a přikyvující úsměvy nejen mládežníků, ale hlavně evangelických babiček, které se bohoslužby rovněž účastnily.
Ale nebojte se, zůstávám katolíkem, i když teď daleko vzbuzenějším a možná i odvážnějším… Petr, omi