Jdi zpět

Workship už pošesté!

Dobrovolnická brigáda Workship je už v oblátském - a neskromně doufáme, že nejen v oblátském - světě pojmem. Vždyť se letos konala už pošesté. A zase trochu povyrostla. Sešlo se nás na osmdesát. Manětínský kulturák stejně jako fara praskaly ve švech, ke sporáku přibyly dvě indukční pánve, v kostele se zarezervovalo o několik míst víc a na výlet namazalo víc baget. Ostatní zůstalo při starém. Byl to totiž zase ten nejlepší Workship, jaký jsme kdy zažili! Práce a pomoc jako prostředky k setkání s lidmi fungují i nadále, nadšení brigádníků i týmu s přibývajícími roky neopadává a společně trávené večery zase táhly. Posuďte sami… 

Letošní Workship byl krásný, intenzivní a náročný… to jsou pro mě tři charakteristiky evangelia. Proto mohu všude směle říkat, že jsme opravdu žili evangelium. Nebo možná evangelium žilo v nás? To ponechám na osobní zkušenosti každého účastníka. Za mě mohu říci, že jsem snad ještě nikdy v životě nebyl tak unavený jako na konci letošního Workshipu a zároveň jsem nikdy neměl tak silný pocit, že byl mezi námi přítomný Ježíš. Možná právě díky té únavě jsem pochopil, že nejsem superman a že je čas nechat Ježíše, aby zachraňoval svět. A on zachraňoval. Koukal jsem jak puk na to, jak někteří lidé z týmu na Workshipu rozkvetli, i když ještě pár dní předtím byli plní různých starostí a bolestí. Koukal jsem jak puk, když večerní nebo spíše noční porady byly naplněné více radostí než únavou. Jako koordinátor jsem si moc fyzicky nezapracoval, ale když na mě doléhala psychická únava, tak mě vždycky nabudilo jedno ze slov Písma, která byla vylepena na schodišti na faře v Manětíně: „Láska nikdy nepřestává.“ Poslední dny jsem si tuhle větu pořád opakoval, udržovala mě na nohou. Dá se říct, že za mě tohle slovo dýchalo a žilo. To všechno přispělo k tomu, že to byl týden plný intenzivního setkávání se. Setkali jsme se s vlastními dary i limity, s člověkem vedle nás, s člověkem potřebným a také s Hospodinem. To všechno skrze úžasnou stravovací skupinku, pohotovou jobou skupinku, milou propagaci, drsnou logistiku a všechny ostatní pracanty, kteří přidali nějakou surovinu do téhle chutné a bohaté evangelní polívky. Petr omi

I tenhle rok jsem na Workshipu opět viděl, jak radostné je, když si lidé rádi pomáhají. Jednak účastníci Workshipu, když pomáhali lidem rádi a zadarmo. Stejně tak, když jsem viděl, jak si pomáhají přátelé, kteří stojí za organizací celé akce. Nebylo to o rozdělení pracovních pozic a ponechání každého, ať si to své nějak splní, ale bylo vidět doplňování se bez pocitu soupeření. A to bylo velice hezké zažít! V tomto se mě letošní ročník dotknul nejvíce. I přes všechen stres, únavu a někdy dokonce nechuť dělat další a další věci mě tato zkušenost v nitru zahřála a postrčila dále. Kdybych do všeho šel jen sám za sebe, jistě bych neobstál, ale když drží pohromadě tým, pak je to o něčem jiném! Vašek Š.

Workship, ale i jemu předcházející přípravný týden, je pro mě vždy speciálním a neuvěřitelně požehnaným časem. Tyto dny mívají své zvláštní kouzlo, které svědčí o tom, že jde opravdu o Boží dílo. A stejně tomu bylo i letos. Tento rok mi okolnosti nedovolily zapojit se do workshipového dění naplno, jak bych chtěla. Naším synonymem pro Workship je Jan 15,13 (Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátelé položí svůj život.) a mně bylo hrozně líto, že tentokrát musí pokládání života počkat, přiznávám, že jsem místy i ostatním záviděla, jak z lásky ty své životy dávají k dispozici pro druhé. Žití tohoto slova je totiž jedním z nejkrásnějších a nejintenzivnějších způsobů žití víry, i když vůbec ne nejlehčím. Naštěstí Workship není o sólistech, ale o žití evangelia společně. Mohla jsem si tak plně uvědomit, že to dobro vykonané během Workshipu není moje zásluha, ale nás všech dohromady a tudíž Boží, a že příště bude třeba na mně abych ten život položila o něco víc a stejně to pořád bude společné dílo, ze kterého se nejde neradovat. Kačka

Workship. To je radost, setkání, překonání sebe sama, překvapení na každém kroku, úsměvy, únava a zážitky, které si ponesu v srdci celý život. Jsou to emoce, které nedokážu předat slovy, a tak se je snažím popsat fotkami. A je to místo, kde dostanu stokrát víc, než jsem schopná dát. To je Workship pro mě. A myslím, že nejen pro mě. Salome

Worship byl úžasný! Požehnaný a vlastně pro mě odpočinkový. Ani bych nečekala, že budu nakonec muset udělat (nejen, ale hlavně) svojí sestřičce tak velikou radost a tuhle akci natolik vychválit. Počítala jsem s tím, že to bude super, ale až tak?! Každopádně se těším na další rok, na svoje nové kamarády, atmosféru, která je jedinečná, na tu spoustu jídla...na usměvavé krásné obláty, neuvěřitelně schopný tým a na práci, při které si člověk dobře pročistí hlavu nebo příjemně popovídá s místními či nemístními. Prostě nejde jinak než doporučovat dál. Díky dík! Mařenka L.

Když bych měl alespoň stručně napsat něco, co mě třeba zasáhlo(v kladným slova smyslu) nebo mě potěšilo, tak jsou to momenty, kdy jsme vytvářeli společenství s lidma, ke kterejm se chodilo pracovat. Společenství, který těm lidem mnohdy přineslo pokoj (protože najednou nebyli třeba sami) a radost zračící se na jejich tvářích... Tož asi tak. Damián