Jdi zpět

Zamrzlá Provence v Česku? Vůbec ne!

Byl to tedy víkend, vám povím! Mrzlo, až praštělo… ani my, domorodci, nejsme na tak mrazivé počasí zvyklí. Natož pak jižani z Provence! Od soboty 24. února vyměnila na čtyři dny skupinka francouzských asociovaných a doprovázejících oblátů přívětivé počasí jižní Francie za třeskuté mrazy západních a jižních Čech. Venku krutá zima, ale uvnitř to hořelo…
První historická návštěva asociovaných laiků z Francie se začala domlouvat vlastně už během loňských prázdnin, kdy se naši mladí asociovaní účastnili v oblátském mateřském domě v Aix-en-Provence setkání o charismatu sv. Evžena de Mazenod, zakladatele misionářů oblátů. Tam se poprvé setkali nejen s místní mezinárodní oblátskou komunitou, která má na starosti právě animaci našeho charismatu pro celou kongregaci, ale i s úplně čerstvou první skupinkou francouzských asociovaných laiků.
A teď to tedy vypuklo. V sobotu přiletělo do Prahy pět mladých lidí: o. Bonga, oblát z Jižní Afriky, který ale už několik let pracuje v Aix, Patrick, scholastik Středoevropské provincie, který teď prožívá v Aix svůj pastorační rok, a tři asociovaní: Sophie, Jean-Baptiste a Michel. Na letišti už na ně čekali naši mladí asociovaní s Christianem. Rychlá prohlídka Prahy obsáhla to nejdůležitější, co je třeba vidět, ale Francouzi za námi nepřijeli jako turisté. Chtěli se hlavně setkat… setkat s přáteli, s oblátskou mládeží, s obláty a hlavně s žitým charismatem sv. Evžena.
Plaský dům praskal ve švech, protože se právě tento víkend konal i pravidelný OMITreffing, tedy setkání mladých z OMIGangu. Byla to opravdu rodinná radost. U stolu se mluvilo pěti jazyky, ochutnávali jsme francouzské sýry a jedli nefalšovaný český guláš. Večer probíhal ve znamení představování a sdílení. V neděli pak vyvezli naši oblátští mladí francouzské hosty na obligátní projížďku našimi farnostmi: Manětín, Luková a okolí. Nešlo jen o krásu západních Čech, ale o život. Mluvilo se tedy hlavně o Workshipu, Light4You, oblátské pastoraci… Eucharistii jsme pak slavili v plaské kapli spolu s našimi farníky a rodinami s dětmi. Večeře v plzeňském Pubu byla určitě také silným zážitkem. Jednou z nejhlubších zkušeností těchto společně strávených chvil byla jistě mše pro lidi bez domova, kterou jsme společně slavili o pondělním poledni v Plzni „U Ježíška“. Hlavním celebrantem byl jako vždy o. Martin. Následné spontánní setkání u horké polévky bylo příležitostí k jednoduchému, ale o to lidštějšímu sdílení. A pak jsme už vyrazili do Klokot. Poutní místo svěřené oblátům a přijetí našimi místními spolubratry jen podtrhlo radost a krásu těchto dní. Při loučení bylo jasné, že touto návštěvou to rozhodně neskončilo! Vědomí, že jsme součástí něčeho většího, že patříme do rodiny, která nezná žádné zeměpisné, ale ani jiné lidské oddělující a izolující hranice nebo předsudky v nás dokázalo překonat i tu největší zimu. Vlastimil, omi

Tohle byl pro mě úplný zázrak. Když jsem se s většinou z nich v létě loučila při odjezdu ze setkání v Aix, myslela jsem si, že je naprosto nereálné, abychom se v následujících měsících a možná i letech znovu viděli. Ale oni přijeli! Až sem k nám, do naší malé zemičky. Ta radost, kterou jsem měla, když se objevili na letišti pod cedulí „Arrivals“ a my je mohli zase obejmout, byla obrovská. A i když ty dva dny, které jsem s nimi mohla strávit, utekly tak rychle, jako kdyby to byla jen jedna hodina, bylo to moc hezké a intenzivní setkání. Při takovýchto chvílích si člověk ještě silněji uvědomuje, jak veliké požehnání se mu dostává, že může být součástí téhle krásné oblátské rodiny. Teď mi je sice smutno, že už jsou zase stovky kilometrů daleko, ale ten pocit, že tam někde na druhé straně kontinentu máme někoho, kdo sdílí stejné nadšení pro Krista, církev a misii jako my, je prostě skvělý. Kačka

"Kokosy na sněhu", takhle ve mně bude už asi navždycky pojmenovaná návštěva našich francouzských přátel. Ale doufám, že to nebyla návštěva poslední, protože s rodinou se těžko loučí. Jsou prostě naši. Zuzka

Opět se mi potvrdilo, že oblátská rodina má mezinárodní přesah. Vždycky to má i stejný průběh: vidím je poprvé v životě a úplně hned mi přijde, že je znám už roky. Člověk vlastně postupně objevuje další a další členy téhle naší rodiny. Vím, že z ní zatím znám jen nepatrný zlomek, ale to pouto se stává silnějším a dražším každým novým setkáním… A úplně stejné to bylo i s naší milou francouzskou návštěvou z Aix. Nehledě na vzdálenost a kulturní či jazykové odlišnosti, žijeme oblátské charisma prostě společně. Sali