Zázrak u stolu

Čtyři chody… Čtyři chody jsou novým formátem setkávání mladých lidí kolem oblátské komunity v Plasích, který se narodil loni po usilovném přemýšlení o tom, jak dál s těmi dnešními mladými. Ne že by byli horší než dřív. Rozhodně ne! Ale znáte to… nabídka je obrovská, zaneprázdněnost taky, možnosti nepřeberné, času málo a vůle ne vždy pevná. Tak jsme to zkusili (jen) čtyřikrát do roka. Ale pěkně od podlahy, tedy lépe řečeno od stolu. Servírujeme totiž čtyři víkendové chody. A je to pozvání k hostině.
Cyklus jsme začali třetí říjnový víkend předkrmem. Hned na úvod, v pátek večer, se podávala bruschetta na dvojí způsob: klasická italská s rajčaty, olivovým olejem a čerstvou bazalkou a pak takový „počeštěný příbuzný“ se salámem, sýrem, smetanou a nějakou tou zeleninou. Exotické ale nebylo jen jídlo. Čtrnáct účastníků totiž přijelo z různých koutů Česka, a tak bylo o rozmanitost postaráno. Náš plzeňský západ s veleotevřeným „a“ se v hovoru mísil se zpěvnou chodštinou, Pražáci dodali hovorovej šmak a Hranice na Moravě… no, to už je sama o sobě „mezinárodnost“ jak hrom!
Samozřejmě ale nešlo jen o jídlo. Čtyři chody vznikly jako potřeba prohloubení osobní víry skrze poznávání možná samotných základů křesťanství (první víkend se točil kolem Trojice nebo spíš uvnitř Trojice!), skrze zakoušení živého Ježíše uprostřed intenzivně prožívaného společenství, skrze zkušenost živé liturgie a obyčejný život. I proto jsme spolu také vařili, uklízeli a tvořili.
V neděli se z Plas odjíždělo s konkrétním úkolem, abychom společenství udržovali při životě i ve všedním mezičase tam, kam nás každého Pán volá. Hlavně jsme ale zakoušeli velkou radost, protože hlad (a vůbec ne jen po jídle) byl veliký, a zdálo se, že nás přece jen Duch zase o trochu víc naplnil. Jo! A ten zázrak?! Byli jsme stoprocentní! Čtrnáct mladých se přihlásilo a čtrnáct přijelo! Zázrak! Vlastimil, OMI