Komunita Vtěleného Slova (KVS) je obvykle roční zkušeností intenzivního společného života podle evangelia určenou mladým studujícím nebo pracujícím mužům. 

MLADÍ A SV. EVŽEN DE MAZENOD

Práce s mládeží je již tradičně nedílnou a podstatnou součástí oblátského apoštolátu. Mladí byli jednou z prvních skupin, kterým se po svém návratu ze studií v Paříži věnoval i náš zakladatel sv. Evžen de Mazenod. Vedle chudých dělníků a služek, které potkával každé ráno při své cestě do kostela na ulicích v Aix, vedle vězňů, kterým se nikdo nevěnoval, odsouzených, které nikdo nepřipravoval na smrt, vedle chudých rolníků a venkovanů z okolních vesnic, kterým v lepším případě sloužili kněží bez vzdělání a bez formace, byli právě mladí z ulic těmi, které Evžen považoval za nejvíce opuštěné. Opuštěný byl pro našeho zakladatele ten, kdo nevěděl, že Ježíš pro něj zemřel na kříži, ten, ke kterému obvyklá pastorace a struktury Církve nedosáhly.

Jeho metodologie byla jasná a stále tatáž, poznal ji i prostřednictvím napůl utajeného sdružení, do kterého sám patřil v pařížském semináři Saint - Sulpice: bylo třeba vytvořit malou skupinku mladých, která by se pro mládež v Aix stala kvasem. „Evženovi mladí“ měli vést zbožný a spořádaný život, usilovat o vlastní posvěcení a svým příkladem, radou a modlitbou přivádět k Bohu své vrstevníky. Tak vzniklo v dubnu r. 1813 „Sdružení křesťanské mládeže“. Na počátku mělo pouhých sedm členů, ale právě tato vyvolená skupinka se měla stát tou evangelizační solí, která by přetvářela své vrstevníky zevnitř. V krátké době se na dvoře bývalého kláštera karmelitek, který Evžen za peníze své matky v Aix zakoupil, scházely desítky mladých. Nešlo jen o obyčejný spolek, mladí v Evženově „Kongregaci mládeže“, jak se jim obvykle říkávalo, žili takřka řeholním rytmem života. Podle možností se měli denně účastnit mše svaté, modlit se, během pravidelných setkání se měli pokorně a otevřeně upozorňovat na své chyby, nesměli navštěvovat pochybné zábavy, dvakrát týdně společně sportovali. Evžen se také vážně zajímal o jejich školní prospěch. Mezi zakladatelem a mladými se brzy vytvořilo pevné pouto. Není proto divu, že první obláti vyšli právě z tohoto sdružení.

Dvůr oblátského mateřského domu v Aix-en-Provence

VZNIK KVS

Možná i tato tradice a nadšení z práce s mládeží stály u zrodu Komunity Vtěleného Slova. Především to ale byla silná zkušenost z komunitního evangelního života, kterou někteří čeští obláti zakusili v italském „Centro giovanile“ v Marinu nedaleko Říma. V r. 2012 se tedy po vzoru této italské oblátské zkušenosti vytvořilo společenství mladých mužů, kteří se rozhodli udělat zkušenost společného žití evangelia ve všednosti obyčejného života. Společně s obláty v Plasích bydlí, společně pracují, společně uklízí, vaří, perou, modlí se, společně studují…

Komunita Vtěleného Slova (KVS)
Žebnická 559
CZ-331 01 Plasy

P. Petr Dombek, OMI
00420 605 395 695

dombek@oblati.cz
Facebook

TŘI PILÍŘE

Život KVS je postaven na třech pilířích: modlitbě, komunitním sdílení a společném apoštolátu.

 

  • Život modlitby se odvíjí od každodenní společné četby Božího slova a jeho meditace. KVS má i své Slovo, které se snaží vtělovat do všedních dní: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za své přátele“ (Jan 15,13). Denně se také členové komunity setkávají s Ježíšem v Eucharistii a společně s Církví slaví modlitbu breviáře. Modlitbou, která je KVS zvláště blízká, je Anděl Páně. V ní si totiž denně připomínáme ochotu, s níž Maria do svého života přijala Slovo, aby ho pak rozdávala světu, který ho má tolik zapotřebí.
  • Po vzoru prvních Ježíšových učedníků sdílí mladí muži v KVS všechno, co jsou, a všechno, co mají. Dávají k dispozici své talenty, schopnosti a obdarování, aby tak zakusili, že různost a odlišnost se mohou stát vzájemným obohacením. Komunita nemá být utopií, vysněnou představou o ideálním místě nebo životě. Chce být skutečným otevřeným prostorem, v němž by bylo možné zakusit novost a jinakost evangelních vztahů. Nejde o nic velkolepého, jen o trochu snahy žít tak, jako žili první Ježíšovi učedníci na počátku.
  • Ježíšova přítomnost mezi svými učedníky se pak stává pramenem společného apoštolátu. Spolu s komunitou oblátů se členové KVS podílejí především na práci s mládeží, pořádají setkání s duchovní tématikou, exercicie, jsou podstatnou součástí týmu organizujícího Večery chval, Workship, Light4You, animují mše pro rodiny s dětmi apod.

Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.

Sk 4,32

POVOLÁNÍ

Skrze bratrské společenství, pravidelnou modlitbu, duchovní doprovázení, potřeby Církve a nesčetná setkání s lidmi rozpoznávají mladí studenti i svou vlastní životní cestu a své povolání. Někteří z nich v současnosti pokračují svou duchovní zkušenost jako formandi misionářů oblátů v německém Hünfeldu, jiní se spolu s několika dalšími mladými stali spoluzakladateli skupiny mladých asociovaných.
Navíc stejně jako v Evženově době i dnes platí, že tito mladí radikalitou svého rozhodnutí přitahují další mladé, a tak se kolem komunity vytváří okruh blízkých lidí, kteří se cítí být součástí naší rodiny.

KOMUNITA MARIO BORZAGY

Německo-české oblátské společenství ve Fuldě je mladším bratrem KVS. Nemá být jen novým řeholním domem, ale mělo by se stát otevřeným prostorem ke sdílení života a misie spolu s mladými lidmi ze všech tří částí Středoevropské provincie. Cílem tohoto oblátského centra mládeže je koordinovat misii s mládeží v celé provincii a také se věnovat pastoraci povolání.
Podobně jako Komunita Vtěleného Slova v Plasích nabízí i fuldské společenství pro mladé muže možnost zkušenosti společného života. Kratší i delší pobyt v komunitě a především plná účast na jejím každodenním životě, modlitbě a apoštolátu by měla mladým lidem pomoci hlouběji si uvědomit své křesťanství, podíl na Ježíšově misii a také rozpoznat svou životní cestu a povolání. Důležitým a obohacujícím prvkem je také mezinárodní charakter zkušenosti.

Komunita Maria Borzagy (OMI)
Kommunität Mario Borzaga (OMI)

Brüder-Grimm-Str. 1
D-36037 Fulda
Německo

P. Vlastimil Kadlec, OMI
00420 733 755 901

vlastimil@oblati.cz

SVĚDECTVÍ ŽIVOTA

KVS je místem, kde se různé povahy, dary, představy… propojují, aby tak vznikla jediná komunita, aby tak mohlo fungovat společenství, kde je např. jeden technik, jeden umělec a jeden fotbalista. To byla první trojice, která do této komunita nastoupila a která zpočátku nebyla přesvědčena o tom, že to fungovat opravdu může… Ale po dvou letech jsme něco tak nepochopitelného konečně pochopili. Nejdůležitější a nejtěžší stránkou je ale misijní rozměr. Není tolik těžké sdílet svůj notebook, mobil či kolo, ale ,,svůj“ čas, své přátele… nebo dokonce připustit, že nejen mé plány a nápady jsou jediné správné. Když už se však člověk rozhodne do nějaké takové komunity vstoupit, tak rychle přijde na to, že to ani tolik není o nějaké veliké oběti, ale více o obohacení se skrze odlišnosti. Zní to paradoxně… asi tak, jako když Ježíš řekl: ,,Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole (…) a v budoucím věku život věčný.“ A přesto to stále platí a hlavně funguje i dnes. Jistě to není jen snadné, protože často člověk stěží přijímá sám sebe, a najednou má kolem sebe další bratry… a do toho přijdou jako vždy i pochybnosti, ale není tomu tak i v rodině?

Vstup do KVS neznamená nutně stát se knězem či oblátem, ale zakusit něco nového a zcela konkrétního. Jistě to změnilo i naše představy o sobě samých, o církvi, o rodině, protože jsme se snad stali o něco vděčnějšími. Navíc jsme byli doprovázeni třemi obláty, každý den jsme slavili mši, a ačkoliv jsme chtěli na začátku více obdarovávat, tak jsme byli nakonec sami mnohem více obdarovaní. Pavel

 

Jako každého, tak i mě hodně ovlivnilo prostředí, ze kterého pocházím. Jsem jedináček a od mala jsem byl zvyklý na svůj prostor, jak vnější, tak vnitřní, a pokud mě něco vyrušovalo nebo znepokojovalo, stáhl jsem se jednoduše do vlastního světa a snil. Když se v mém životě začal projevovat Hospodin, chtěl jsem být ve společenství lidí, kteří žijí evangelium, kteří žijí v jeho přítomnosti. S tím jsem žil asi devět let, snil jsem o komunitě, ve které budu moct konečně naplno žít svou víru. Musím říct, že jsem často snil o věcech nereálných nebo o těch, ke kterým se v životě postupně dorůstá, a bylo pro mě těžké vidět a přijímat realitu. Jednou přišla šance vyjít ze všeho, co jsem znal, vyjít ze snů a objevit něco úplně nového a reálného, co ale začalo rušit klídek v mém snovém světě. Hospodin mě pozval vyjít ze sebe ke skutečným lidem, kteří mají své vlastní světy, povahy, svou historii a způsob prožívání vztahu s ním. Jsem vděčný za všechno, zvlášť za věci a situace, které pro mě byly náročné, protože mě osvobodily od postojů, názorů a bariér, nevědomých či vědomých, které mě ve všedním životě jen omezovaly a bránily mi víc se otevřít lidem i Bohu. Oto

Milí mladí, otevřete se s nadšením naději a přejte si plnost, přejte si dát význam své budoucnosti, celému svému životu, přejte si zahlédnout tu pravou cestu pro každého z vás. Ale co to znamená pravá cesta, co znamená zvolit si cestu? Znamená to především nestát na místě – mladý člověk nemůže stát na místě – znamená to jít, vydat se na cestu. Ale na cestu k něčemu, protože člověk se může sice hýbat, ale být tulákem, který bloumá, který se potlouká životem, ale život nemáme k tomu, abychom ho probloumali. Život byl učiněn k tomu, abychom jím prošli, a to je výzva pro vás!

Papež František