Jdi zpět

Ze západu na východ - Aus dem Westen in den Osten

Tom Harke je mladý muž, který pochází z německého Burla u holandských hranic. Už nějaký čas se jako kandidát oblátských asociovaných schází s českým OMIGangem a českými mladými asociovanými. Neváhá urazit stovky kilometrů, aby strávil víkend v Plasích. Tentokrát ale těch stovek bylo trochu víc… Vydal se totiž nejprve do Plzně na Light4You a pak pokračoval spolu s ostatními na primici oblátského novokněze Petra do Slezska. A pak už to byl jen skok na nedělní oběd do Brna. Tachometr v tu chvíli ukazoval 1 400km… A čekala ho cesta domů…

„Pro mě to bylo trochu jako takový malý Světový den mládeže. Byla to velmi dlouhá cesta, a navíc jsem byl obklopen jazykem, kterému skoro nerozumím, ale v každém okamžiku své cesty jsem se cítil jak doma a v bezpečí. Zakusil jsem tolik krásných rozhovorů, úžasných setkání a tolik lásky, že by se z toho dala napsat celá kniha. Opravdu mluvím jen o jediném víkendu.
Ale mezi tři nejkrásnější chvíle, které se mě (vedle primice samotné) nejvíce dotkly, patřilo rozdávání svíček lidem při plzeňském Light4You spolu s jednou dobrou kamarádkou, roztančení jednoho z animačních tanečků z SDM při oslavě po primiční mši a oběd u našich kamarádek v Brně. Ještě před nedávnem bych si ani nepomyslel, že bych se k nim tak daleko mohl dostat.
Tento víkend mi znovu ukázal, že jsem s OMIGangem spojený ještě hlouběji a že mám k Česku ještě blíž, než jsem si kdy myslel, a že u takových zážitků vždy záleží na tom, kolik obětí je člověk ochoten přinést.“

„Für mich war es ein wenig wie ein kleiner Weltjugendtag. Es war für mich eine sehr lange Reise und ich war umgeben von einer Sprache, die ich fast nicht verstehe, aber ich habe mich in jedem Moment auf meinem Weg wie zuhause und bestens aufgehoben gefühlt. Es waren so viele so wundervolle Gespräche, so tolle Begegnungen und so viel Liebe, die ich erfahren durfte, dass all das nur in ein Buch passen würde. Ja ich rede von einem einzigen Wochenende.
Aber die 3 schönsten und beeindruckendsten Momente (neben der Primiz selbst) waren das Verteilen von Kerzen beim Light4You an die Menschen in Pilsen zusammen mit einer guten Freundin, das Tanzen von WJT-Tänzen beim Fest nach der Primiz Messe, initiiert durch mich, und das Mittagessen bei Freundinnen in Brno, von denen ich vor Kurzem noch nicht gedacht hätte, dort jemals zuhause zu sein.
Dieses Wochenende hat mir mal wieder gezeigt, dass ich noch tiefer mit der OmiGang verbunden bin, noch näher an Tschechien bin, als ich es jemals gedacht hätte, und dass es für solche Erlebnisse immer darauf ankommt, welche Opfer man bereit ist in Kauf zu nehmen.“ Tom