Raymundovo ano navždy

Bylo 17. února a my jsme slavili! Každý rok si v tento den celý oblátský svět připomíná papežské schválení kongregace a jejích konstitucí. Letos tomu bylo už po 198. Velké jubileum se tedy blíží! V naší Středoevropské provincii to ale nebyl jediný důvod k oslavě. V německém Hünfeldu se slibovalo. Navěky! Oblát Raymund Witzel skládal své věčné sliby a nám bylo potěšením, že jsme toho mohli být svědky. S Raymundem se známe už dlouhá léta. Téměř před deseti lety, kdy vznikala naše tehdy mládežnická česká skupinka asociovaných, byl Raymund také členem jedné z německých skupinek asociovaných, a tak jsme jeho cestu povolání mohli sledovat takřka „v přímém přenosu“. To, že jsme s ním mohli prožít a oslavit jeho věčné ano, byla pro nás (a věříme, že i pro Raymunda) veliká radost. Slavení začalo už v předvečer oblátského svátku, kdy jsme při vigilii děkovali především za dar Raymundova oblátství, a vyvrcholilo to sobotní mší, při které Raymund už navždy slíbil chudobu, čistotu, poslušnost a oblátskou vytrvalost. Německy ještě moc neumím, a tak jsem při mši ani zdaleka všemu nerozuměla, čemu jsem ale rozuměla, byl výraz v Raymundově tváři - zářil radostí! A taky jsem moc dobře rozuměla rodinné atmosféře celého dne. Oslava to byla opravdu krásná, protože jsme slavili společně - obláti, oblátky, asociovaní, farníci, přátelé a blízcí z nejrůznějších koutů naší provincie - zkrátka jako mazenodská rodina!

Kateřina Zahradníčková, asociovaná