Jsme misijním řeholním společenstvím kněží a bratří uprostřed katolické církve. Naším hlavním posláním je hlásat radostnou zvěst lidem, kteří o Ježíši Kristu a jeho evangeliu ještě neslyšeli, nebo těm, ke kterým obvyklá pastorace Církve nedosahuje. Tuto svou misii - poslání uskutečňujeme v apoštolských komunitách a v úzké spolupráci s laiky, kteří jsou našimi partnery v evangelizaci.
Co to všechno znamená, se můžete dozvědět prostřednictvím těchto stránek nebo návštěvou jednoho z našich domů.
Čas běží a nelze ho zastavit, a tak z jednoho roku, který jsem dostal na „přípravu“ na svou africkou misii, zbyl už jen přibližně jeden měsíc. Trávím ho především loučením. Loučení jako takové nemám rád, ale, Bohu díky, u nás misionářů je spojeno nejen se slzami a smutkem, ale i s radostným „vysláním“ do misie.
Po delší době vysílá česká část naší oblátské provincie jednoho mladého spolubratra na zahraniční misie. O. Karel Mec, omi, který složil své věčné sliby v květnu 2016 a kněžské svěcení přijal před rokem, bude od září působit v Zimbabwe, které jako oblátská misie spadá pod provincii Jižní Afrika.
„Mládenec Samuel běžel k Élímu a řekl: ʼTu jsem. Volal jsi mě?ʼ On ale odpověděl: ʼNevolal. Jdi si zase lehnout.ʼ V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté.“ Těmito slovy z 1. knihy Samuelovy začal náš otec generál (nejvyšší představený misionářů oblátů po celém světě) Louis Lougen...
Teprve před pár dny skončil už šestý ročník tzv. Úletu, ulítlého „tábora“ pro náctileté. Proč je Úlet vždycky tak ulítlý? Protože se v něm nikdo nešetří. Úlet jde na dřeň jak účastníkům, tak těm z nás, kdo se je snaží celý týden doprovázet a být v jejich blízkosti. Prostředky jsou různé – sdílení, sport...
Středoevropská oblátská provincie to není jen Česko a Německo, ale i Rakousko. A protože takové Plasy nebo Hünfeld už známe jako své boty, vydali jsme se se Zuzankou a Christianem na dva dny navštívit obláty tentokrát do Maria Taferl...
Letos jsme se vydali do Brna na charismatickou konferenci jen jako zbytek Izraele (dva obláti a dva mladí asociovaní), ale zkušenost to byla zase nevšední. Pokaždé znovu a znovu žasnu nad tím, jak společenství sedmi tisíc lidí dokáže vytvořit neuvěřitelně intimní modlitební atmosféru.
Třikrát jsme během posledních předprázdninových měsíců vyrazili do Karlových Varů, abychom se s místními farníky, ale i s přijíždějícími z Ostrova, Chebu a jiných míst severní oblasti plzeňské diecéze modlili, sdíleli Boží slovo...
Přestože o letních měsících není až takový zájem o tradiční polévku, a více se prostě „kočuje“, tak se na červnové mši v Plzni U Ježíška sešlo přes 30 lidí a byla to jedním slovem „přátelská pohoda“. A nejen to, přibývá zájem o osobní rozhovory...
Začátkem června proběhl na plzeňském biskupství už tradiční minifestival křesťanských kapel „PilsAlive 2018“. Jeho výrazným zpestřením byla i účast obláta o. Martina Sedloně a především pak ztvárnění jeho nenapodobitelných songů.
Říká se, že být novoknězem je zvláštní milost. Jelikož je to tuto neděli (10. června) už rok od mého kněžského svěcení, stává se ze mě "starokněz" a tímto asi i odchází ona zvláštní milost spojená s novokněžstvím.
Tento rok som zavesila svoju dlhoročnú učiteľskú kariéru na klinec a zasadla som opäť do školských lavíc. Noviciát je totiž etapa, v ktorej má prvoradé miesto rehoľná formácia – či už vo vlastnej komunite alebo v internoviciátnej škole.
Sobotní večer – 26. května – byl velkým okamžikem pro oblátskou komunitu v Plasích: poprvé se stala svědkem obnovy časných řeholních slibů. Náš spolubratr scholastik Christian Orth, OMI, který je letos v Plasích na roční pastorační zkušenosti...
O nejbližší sobotě k slavnosti sv. Evžena de Mazenod, která každoročně připadá na 21. květen, se na Klokotech, jihočeském poutním místě ve správě misionářů oblátů, už tradičně koná pouť k sv. Evženovi známá také jako „oblátská pouť“.
V sobotu 12. května ožilo nádvoří areálu plaského kláštera už brzy dopoledne. Někteří možná ještě spali, ale oblátští řeholníci se svojí typickou černou klerikou a velkým křížem za pasem už dávno protáčeli své "sukně" při rozcvičkových tancích spolu s prvními hosty festivalu.
Když jsme už takřka před rokem začali přemýšlet o tom, jak by mohl u nás v Česku vyvrcholit Rok oblátských povolání, napadl nás Festival. Pestrobarevný festival. Festival oblátských povolání. Prostě příležitost pro celou oblátskou rodinu k tomu...
Poslední dubnový víkend jsme se se skupinkou mladých českých asociovaných vydali do německého Nikolausklosteru, oblátského domu v Porýní, kde se letos konal tradiční Eugenmeeting, tedy setkání oblátských asociovaných z celé Středoevropské provincie.
Rok oblátských povolání se zdaleka neomezí jen na plaský Festival OMI povolání nebo na nepřetržitou modlitbu růžence za naše mladé spolubratry ve formaci a za nové „přírůstky“ do naší řeholní rodiny.
„Cesty jsou našimi domovy...“ A aby naše domovy mohly být cestami pro nás i pro druhé, musíme se občas vydat na cestu. Má poslední cesta vedla do našeho scholastikátu v polské Obře...
Od neděle Božího milosrdenství, která letos připadla na 8. dubna, se v Římě konalo čtyřdenní setkání misionářů milosrdenství. Vlastně jsme začali už den předem večerní vigilií.
V plaské oblátské komunitě je na svém pastoračním roku jeden z našich scholastiků (studentů teologie) Christian Orth, OMI. Pochází z německé Fuldy, ale studia teď dokončuje v Římě. V rámci své řeholní misijní formace si na rok odskočil do Česka… Jak se mu tady s námi žije?
