Jsme misijním řeholním společenstvím kněží a bratří uprostřed katolické církve. Naším hlavním posláním je hlásat radostnou zvěst lidem, kteří o Ježíši Kristu a jeho evangeliu ještě neslyšeli, nebo těm, ke kterým obvyklá pastorace Církve nedosahuje. Tuto svou misii - poslání uskutečňujeme v apoštolských komunitách a v úzké spolupráci s laiky, kteří jsou našimi partnery v evangelizaci.
Co to všechno znamená, se můžete dozvědět prostřednictvím těchto stránek nebo návštěvou jednoho z našich domů.
Eugenmeeting je pravidelné setkání oblátských asociovaných a oblátů, které se obvykle koná někdy kolem slavnosti našeho zakladatele sv. Evžena de Mazenod. Proto jsme se i letos setkali začátkem června, abychom spolu v bavorském Aßlingu prožili opravdu „oblátský“ víkend.
Kontakt a spolupráce oblátské rodiny na úrovni regionů roste. Jedním z důkazů je i blízkost, kterou naše Středoevropská provincie má k bratrské provincii sousední: polské. Ta nyní na své webové stránce zveřejnila rozsáhlou reportáž o našem festivalu víry "Pošli to dál", který jsme uspořádali v květnu v Táboře - Klokotech. Festival se inspiroval především způsobem, kterým tzv. lidové misie pořádají misionáři obláti v Provincii Středozemní (Itálie a Španělsko).
Několikrát do roka se kromě pravidelných pracovních setkání obě části - klokotská a plaská - naší jediné komunity vydávají na jednodenní výlet. Tentokrát jsme zamířili do plzeňské ZOO. A bylo to… osvěžující.
Od našeho prvního novodobého Festivalu víry na Klokotech uběhly sice už víc než tři týdny, ale ohlasy stále přicházejí. Pán se dotýkal, Duch vanul. A to je radost!
Od 4. do 7. června pořádala Rada evropských biskupských konferencí pravidelný Evropský kongres o povolání. Letos se uskutečnil v Římě a sešlo se na něm na padesát národních ředitelů nebo výkonných sekretářů pastorace povolání jednotlivých evropských zemí.
Milí přátelé oblátských misií! Červnové číslo Zpravodaje Mariánského misijního díla přináší čerstvé novinky ze života české oblátské rodiny rozeseté v různých místech světa a propojené jednou myšlenkou: „Mezi sebou mějte lásku, lásku, lásku a navenek horlivost pro spásu duší.“ Tak jak při svém odchodu k Nebeskému Otci prosil své spolubratry zakladatel sv. Evžen de Mazenod...
Takhle to bývá v naší komunitě a asi také ve vaší rodině a vašem domově velmi často. Něco si naplánujete a pak to dopadne stejně úplně jinak. Přesně takhle jsme prožili uplynulý víkend. V pátek měl začít Dvonaf (Dva dny na faře) pro děti, v sobotu odpoledne dlouho dopředu ohlašovaná autogramiáda dětí, které ilustrovaly Křížovou cestu a růženec Maria Borzagy OMI, a zakončit jsme všechno měli večerem chval.
26. května se při večerní májové pobožnosti v oblátském kostele v Hünfeldu ujal své služby nového provinciála Středoevropské provincie o. Felix Rehbock, OMI. Kolem obětního stolu ho svou přítomností při jeho uvedení do funkce podporovali noví provinční radní...
Milí spolubratři, asociovaní a čestní obláti, před sebou právě máte první Provinční zprávy, za které nesu zodpovědnost. Je to pro mě ještě velký nezvyk psát vám takto oficiálně, a proto zakouším něco mezi pokorou a radostí.
Už je to víc než týden, co jsme byli na závěr Festivalu víry "Pošli to dál" vysláni svědčit o Boží radosti do svých všedních dní. V hlavě a v srdci se nám to ještě pořád mele... A to je dobře. Boží dotyk má svou sílu...
Poprvé v novodobých dějinách misionářů oblátů v Česku se obě naše komunity odhodlaly k společnému evangelizačnímu projektu podobnému tomu, který stál u samotného zrodu naší misijní kongregace: lidové misii. Když sv. Evžen de Mazenod udělal zkušenost osobního setkání s ukřižovaným Ježíšem, pochopil nejen to, že ho Bůh zcela jedinečným způsobem miluje...
Moji drazí, snad jste ještě stále zvědaví, jak se mi vede. Pokud už vaše zvědavost opadla, tak je to moje vina, protože jsem se už tak dlouho neozval... Zdravím vás už zase z Afriky. Zase z té Jižní... Stává se to už jaksi tradicí, že tu opět čekám.
Ciao všichni! Opět se hlásím z Říma a rád bych s vámi sdílel něco z misie, kterou jsme organizovali v jedné okrajové zóně města, v Tor Vergatě. Je to relativně nová městská část bez náměstí, bez kostela, s velkým nákupním centrem. Většinou tam místní jen přespávají a den tráví v Římě v práci, na univerzitě atd. Je tam ale také hodně mladých, kteří tráví svůj volný čas (řekněme od pěti odpoledne do půlnoci) v místních barech, na parkovištích, v podloubích, kam není moc vidět, a zabíjí nudu kafem a karetními hrami v lepším případě...
Největším zážitkem poslední doby pro mě asi bylo setkání s katolickými duchovními či kaplany z několika evropských zemí. Bylo jich jedenáct z devíti zemí a setkání se konalo u trapistek v Poličanech v jejich domě pro hosty.
Náš spolubratr Patrick Vey složil v neděli 28. dubna v Hünfeldu své věčné sliby! A to je vždycky sláva ohromná! A jelikož s Patrickem patříme nejen do jedné velikánské oblátské rodiny, ale dokonce do jedné provincie, byli jsme u toho.
Přemýšlela jsem, proč je pro mě tak důležité slavit Velikonoce v kruhu oblátské rodiny. Došlo mi to na Velký pátek. Ten za to totiž může! Stal se důležitým milníkem v historii oblátů, když Evžen, náš zakladatel, ...
„Kristus žije. On je našou nádejou i tou najkrajšou mladosťou tohto sveta. Všetko, čoho sa on dotkne, sa stáva mladým, stáva sa novým, napĺňa sa životom. Preto prvé slová, s ktorými sa chcem obrátiť na každého mladého kresťana, sú: On žije a chce, aby si bol živý!“
Už potřetí jsem vyrazil se svými spolunovici na společnou dovolenou. Noviciát jsem absolvoval v Polsku v roce 1994/95. Po Barceloně a Čechách v minulých letech přišla nyní na řadu návštěva u oblátů v Rumunsku.
Velikonoční Triduum s pořádnou oslavou Vzkříšení slaví v Plasích už tradičně pánové… A tak oblátská „Pánská jízda“ proběhla i letos. A je to každý rok totéž a je to každý rok jiné.
