Jsme misijním řeholním společenstvím kněží a bratří uprostřed katolické církve. Naším hlavním posláním je hlásat radostnou zvěst lidem, kteří o Ježíši Kristu a jeho evangeliu ještě neslyšeli, nebo těm, ke kterým obvyklá pastorace Církve nedosahuje. Tuto svou misii - poslání uskutečňujeme v apoštolských komunitách a v úzké spolupráci s laiky, kteří jsou našimi partnery v evangelizaci.
Co to všechno znamená, se můžete dozvědět prostřednictvím těchto stránek nebo návštěvou jednoho z našich domů.
V češtině konečně vychází nový, čtivý a aktualizovaný životopis sv. Evžena de Mazenod, zakladatele misionářů oblátů (OMI)! Jde o překlad druhého italského vydání knihy „Evžen de Mazenod, charisma misie a společenství“. Jeho autorem je italský oblát, znalec sv. Evžena, ale především profesor spirituální teologie Fabio Ciardi, OMI. Jeho obor, stejně jako název knihy a třeba i její první řádky: „V jistém druhu životopisů svatých se nejprve světci připsal „šlechtický původ“, jeho rodiče byli označeni za „bohabojné“ a pak se obvykle popisovalo dětství, ve kterém se již od prvních okamžiků objevovaly „varovné příznaky“ svatosti a neobyčejného života“...
Prázdninové číslo misijního zpravodaje oblátské rodiny v Česku "Očima misií" nás uvádí do života oblátských bratří. Bratři obláti jsme všichni, ale ne všichni jsme obláti bratři... "Když se ohlížím zpět na svůj noviciát, který jsem v letech 1985–1986 prožil v německém Hünfeldu, vybavují se mi vedle novicmistra hlavně naši řeholní bratři, tedy ti, kdo jsou naplno zasvěcenými misionáři obláty, ale nejsou kněžími. S nimi jsme strávili dokonce víc času než s novicmistrem: při práci a při modlitbě, ale i při jídle a v časech každodenního odpočinku...."
„Blaženější je dávat než dostávat,“ říká sv. Pavel ve Skutcích apoštolů. Jak moc asi musí být šťastní naši podporovatelé a dárci, když i my v Zimbabwe, kdo od nich tolik dostáváme, jsme opravdu hodně šťastní?
Letošní setkání sekretářů národních týmů pastorace povolání, které každoročně pořádá Rada evropských biskupských konferencí, proběhlo samozřejmě on-line. A tématem byla, stejně tak samozřejmě, podoba a výzvy pastorace povolání v pandemické době.
Povolání! Nabízíme novou jednoduchou stránku se základními informacemi k hledání osobního povolání a také s podstatnými aspekty povolání misionářů oblátů: www.povolani.oblati.cz
8. dubna uplynulo 60 let od úmrtí našeho spolubratra, německého misionáře obláta, Franze Bänsche, OMI. Pro mnohé z nás jde vlastně o nově objevenou postavu velmi zajímavého a odvážného spolubratra, který se už dávno před vznikem naší Středoevropské oblátské provincie sestávající z Česka, Německa a Rakouska...
Všem našim přátelům, blízkým i vzdáleným, všem členům oblátské rodiny, všem našim farníkům, podporovatelům a dobrodincům, všem členům a příznivcům Oblátského misijního díla, všem vám, jejichž cesty se zkřížily s našimi, přejeme radostné Velikonoce! A jednou provždy už jen s pohledem od hrobu! Vaši misionáři obláti OMI
To, k čemu jsem byl pozván, mělo neskromný název: Exercicie Lectio divina on-line. A to plných 6 dní (od 17. do 23. ledna). Technicky ani propagačně jsem nemusel řešit vůbec nic. Šlo „pouze“ o 13 úvodů a několik kázání formou rekolekčních promluv úplně naživo.
„Pracujeme-li s chudými a těmi, kdo žijí na okraji společnosti, necháváme se také od nich evangelizovat, neboť nás často přivádějí k novému pochopení evangelia, jež hlásáme.“ Tento článek z našich oblátských řeholních konstitucí je jedním z mých úplně nejoblíbenějších. A musím říct, že teď v době lockdownové na něj myslím ještě častěji než obvykle. Mám totiž to štěstí, že mohu dobrovolničit už na třetím „covidovém“ místě. S radostí jsem na podzim rozvážel seniorům obědy,...
Drazí přátelé! Přeji vám z Afriky radostné svátky Božího narození a požehnaný celý nový rok. Ať je to dítě, jehož narození všichni slavíme, světlem v téhle nelehké době i ve vašich osobních temnotách a nadějí při zdlouhavém čekání na konec koronavirové pandemie. Posílám vám tento pozdrav z misie Maraire v Zimbabwe zatím bohužel bez nového zpravodaje. Měl vám přijít k Vánocům...
Slovo se stalo tělem... Bůh se stal člověkem. To, co je opravdu lidské, je od prvních Vánoc opravdu duchovní. Boží, a tedy skutečně lidské Vánoce vám všem!
Univerzální bratrství a sociální přátelství jsou skutečnosti a pojmy, které v současné situaci nabývají na aktuálnosti a důležitosti snad víc než kdykoli jindy. Pokud je pravda, že s koronavirovou pandemií bojujeme po celém světě všichni spolu bez rozdílu...
Od září jsme byli jako oblátská komunita v Plasích obdarováni novými farnostmi. „Rozhodně tedy musíme vymyslet něco, jak bychom se všichni – „staří“ (z manětínského a plaského okruhu) i noví...
Doba nepřeje zaběhlým setkáváním, ale snad o to víc inspiruje. Standa, Heňa a Machi, kteří ještě před rokem touto dobou byli opravdu lidmi z ulice se spaním „kde se dalo“, tedy většinou v promáčeném stanu nebo v něčem podobném...
O misionářích oblátech se někdy říká, že jsou to vlastně takoví „venkovští jezuité“… Asi proto, abychom nemuseli naplno říct, že na rozdíl od jezuitů nejsme tak „študovaní“, že jsme prostě obyčejnější. Necharakterizuje nás nějaká jediná konkrétní kategorie lidí, na kterou bychom se ve svém apoštolátu výlučně soustředili (salesiáni mají své mladé, boromejky své nemocné…), ani nemáme ani žádnou oblíbenou a celosvětově užívanou formu modlitby (Koinonie po celém světě chválí, trapisti v tichu meditují…).
Už dlouhou dobu se tu na oblátském webu neobjevila žádná zpráva ze Zimbabwe. Hádejte proč... Ano, protože mám příliš mnoho práce. Ale pozor, je to dobré znamení: znamená to, že už skončilo období dlouhého čekání...
My, asociovaní, chceme žít v duchu oblátského charismatu. Tuto naši touhu oficiálně stvrzujeme asociačním slibem. A protože je život laiků někdy víc než dosti proměnlivý, každoročně tento slib a rozhodnutí pokračovat v úzce rodinném...
Nadpis „Nové začátky“ dobře vystihuje jeden velmi intenzivní týden v životě oblátů a v životě farníků v naší misii v západních Čechách. Od 17. do 21. srpna jsme spolu s workshipovým týmem hledali něco nového pro náš starý známý projekt Workship.
Deset dní na přelomu letošního srpna a září jsem měl tu čest, ale hlavně velkou radost prožít spolu s komunitou našich mladých spolubratří, misionářů oblátů, kteří se ve Vermicinu u Říma připravují na to, aby se stali misionáři opravdu blízkými Bohu a lidem, ke kterým budou posláni.
Letošní Úlet byl zase jedním z těch, po kterých člověk „ztěžkne“. Já osobně jsem ztěžkl tím, co jsem všechno u účastníků a týmu viděl a co všechno jsem od nich slyšel. Klíčovým momentem Úletu je nejen sdílení v gangách (skupinkách)...
