Jsme misijním řeholním společenstvím kněží a bratří uprostřed katolické církve. Naším hlavním posláním je hlásat radostnou zvěst lidem, kteří o Ježíši Kristu a jeho evangeliu ještě neslyšeli, nebo těm, ke kterým obvyklá pastorace Církve nedosahuje. Tuto svou misii - poslání uskutečňujeme v apoštolských komunitách a v úzké spolupráci s laiky, kteří jsou našimi partnery v evangelizaci.
Co to všechno znamená, se můžete dozvědět prostřednictvím těchto stránek nebo návštěvou jednoho z našich domů.
Žít společně evangelium, tohle byla věta, která stála na začátku vzniku naší komunity a tvoří úplný základ toho, co žijeme a v čem se snažíme růst. „Žít“ naplno, radostně, smysluplně a autenticky, po tom jsme zvlášť v minulém roce nějak víc zatoužili...
I když jsme na letošní Silvestr jeli trochu s obavami a cestou do Černého lesa ke Koukalům se nám do kufru auta vysypala část pochutin na společný stůl, nakonec všechno dobře dopadlo.
Oblátský scholastikát ve Vermicinu nedaleko Říma… to je naše komunita, kde se mladí spolubratři ve formaci připravují na svou misijní službu a na život v apoštolské komunitě.
Milí přátelé, kteří jste součástí naší nádherné oblátské rodiny, milí přátelé, kteří modlitbou i zcela konkrétními hmotnými způsoby podporujete naši oblátskou misijní činnost v Česku i všude jinde po celém světě, milí přátelé,...
Předvánoční setkání s lidmi bez domova U Ježíška v Plzni tentokrát proběhlo i s plzeňským biskupem Tomášem. Přišel mezi bezdomovce trochu s předstihem. Než jsme my stačili dorazit, byl uvítán jedním z čekajících neotřelým způsobem...
Milí přátelé a podporovatelé oblátského misijního díla, o prvních Vánocích před více než dvěma tisíci lety se narodila Boží Štědrost. Nepředstavitelná Boží Štědrost! Bůh nám skrze vtělení a narození svého Syna v plnosti zjevil, kým opravdu je. Ježíš nám svým životem, svými slovy a skutky přišel říct, že Bůh je Otec, milující Otec s vždy otevřenou náručí...
Od 6. do 8. prosince jsme se opět věnovali našim oblíbeným Čtyřem chodům. Byl to už druhý víkend druhé řady a strávili jsme ho celý s radostnou exhortací papeže Františka Evangelii gaudium. K radosti evangelní, k jejímuž objevení nás zve papež František, se přidala i radost gastronomická...
Oblátská evropská komise se složitou zkratkou CPJVE a ještě složitějším názvem „Evropská komise pro misii s mládeží a pastoraci povolání“ se letos sešla na svém pravidelném každoročním setkání v Praze.
Protože se loni první ročník cyklu víkendů k prohloubení víry, Čtyř chodů, vydařil víc než dost, spustil se letos ročník druhý pro další zájemce. A protože my, několik účastníků prvního ročníku, jsme fakt „jedlíci“, čtyři jídla (rozumějte čtyři společné víkendy) nám nestačily...
Jak už jsem zmínil v první části dopisu, mou první prací v Zimbabwe bude založit jednu novou misii. Jmenuje se St John’s Maraire a je v diecézi Masvingo (čti Mašingo), kde obláti doposud nejsou. Nebudu na to sám, budeme dva.
Čtyři chody… Čtyři chody jsou novým formátem setkávání mladých lidí kolem oblátské komunity v Plasích, který se narodil loni po usilovném přemýšlení o tom, jak dál s těmi dnešními mladými. Ne že by byli horší než dřív. Rozhodně ne!
S radostí se vám konečně hlásím s obsáhlejším dopisem z misie v Zimbabwe. Jak víte, v červnu jsem po dlouhých strastech dorazil do země zaslíbené. Co jsem tu od té doby zažil, o to bych se s vámi chtěl nyní podělit.
Každý rok vyjíždíme na začátku října na západ, do oblátského kláštera v německém Hünfeldu, na provinční setkání asociovaných. Nebývá to ledajaké setkání. Jeden z hlavních důvodů společného víkendu je totiž obnovení naší asociace...
V pondělí 7. října bylo možné zahlédnout v Plzni U Ježíška a následně v okolí řeky Radbuzy víc jak čtyřicet modrých vest, na kterých se nachází i oblátské logo.
Setkání o společné budoucnosti a o plánování naší misie jsme v naší provincii zažili v posledních letech hned několik. Letošní říjnové ale bylo v mnohém „poprvé“. Poprvé šlo o setkání nejen nás, zasvěcených misionářů oblátů se sliby, ale i zástupců naších asociovaných...
Tak teda naposledy… Setkání mladých oblátů Středoevropské provincie jsem se letos poprávu účastnil naposledy. Už tento rok jsem se jen stěží vešel do desetileté lhůty od věčných slibů, která člověku zaručuje privilegium být „mladým oblátem“.
Sedmý ročník Workshipu provázely zpočátku velké ztráty. Hodně lidi nakonec nepřijelo, tak nás letos bylo necelých padesát. Zato dorazilo spoustu úplně nových tváří z celé republiky a taky pět účastníků z Německa.
Začiatkom augusta sme sa vydali na dvojtýždňovú misijnú skúsenosť do Maroka. Tentokrát nás bolo 15: štyri sestry a jedenásť mladých ľudí, ktorí prijali našu výzvu vyjsť z pohodlia svojich domovov, vyjsť zo seba samých a vydať sa na cestu smerom k tým druhým, iným.
Posedmé... Zdálo by se tedy, že příprava Workshipu už bude jen rutina. Posedmé… Když člověk hledá věci na dětské odpoledne, už dobře ví, po jaké krabici sáhnout; když sháníš pracovní rukavice, víš, který je to kout v přístřešku plaské fary...
