Jsme misijním řeholním společenstvím kněží a bratří uprostřed katolické církve. Naším hlavním posláním je hlásat radostnou zvěst lidem, kteří o Ježíši Kristu a jeho evangeliu ještě neslyšeli, nebo těm, ke kterým obvyklá pastorace Církve nedosahuje. Tuto svou misii - poslání uskutečňujeme v apoštolských komunitách a v úzké spolupráci s laiky, kteří jsou našimi partnery v evangelizaci.
Co to všechno znamená, se můžete dozvědět prostřednictvím těchto stránek nebo návštěvou jednoho z našich domů.
Povolání! Nabízíme novou jednoduchou stránku se základními informacemi k hledání osobního povolání a také s podstatnými aspekty povolání misionářů oblátů: www.povolani.oblati.cz
Drazí přátelé! Přeji vám z Afriky radostné svátky Božího narození a požehnaný celý nový rok. Ať je to dítě, jehož narození všichni slavíme, světlem v téhle nelehké době i ve vašich osobních temnotách a nadějí při zdlouhavém čekání na konec koronavirové pandemie. Posílám vám tento pozdrav z misie Maraire v Zimbabwe zatím bohužel bez nového zpravodaje. Měl vám přijít k Vánocům...
Slovo se stalo tělem... Bůh se stal člověkem. To, co je opravdu lidské, je od prvních Vánoc opravdu duchovní. Boží, a tedy skutečně lidské Vánoce vám všem!
„Pochopil jsem své povolání: mám být šťastným člověkem, a to i ve své snaze ztotožnit se s ukřižovaným Kristem,“ píše 17. listopadu 1956 ve svém Deníku šťastného člověka blahoslavený Mario Borzaga, misionář oblát a mučedník blízkosti k Bohu a k člověku v Laosu... Laos. Proč jsme se rozhodli věnovat celé jedno číslo našeho zpravodaje právě Laosu?
Univerzální bratrství a sociální přátelství jsou skutečnosti a pojmy, které v současné situaci nabývají na aktuálnosti a důležitosti snad víc než kdykoli jindy. Pokud je pravda, že s koronavirovou pandemií bojujeme po celém světě všichni spolu bez rozdílu...
Od září jsme byli jako oblátská komunita v Plasích obdarováni novými farnostmi. „Rozhodně tedy musíme vymyslet něco, jak bychom se všichni – „staří“ (z manětínského a plaského okruhu) i noví...
Doba nepřeje zaběhlým setkáváním, ale snad o to víc inspiruje. Standa, Heňa a Machi, kteří ještě před rokem touto dobou byli opravdu lidmi z ulice se spaním „kde se dalo“, tedy většinou v promáčeném stanu nebo v něčem podobném...
O misionářích oblátech se někdy říká, že jsou to vlastně takoví „venkovští jezuité“… Asi proto, abychom nemuseli naplno říct, že na rozdíl od jezuitů nejsme tak „študovaní“, že jsme prostě obyčejnější. Necharakterizuje nás nějaká jediná konkrétní kategorie lidí, na kterou bychom se ve svém apoštolátu výlučně soustředili (salesiáni mají své mladé, boromejky své nemocné…), ani nemáme ani žádnou oblíbenou a celosvětově užívanou formu modlitby (Koinonie po celém světě chválí, trapisti v tichu meditují…).
Už dlouhou dobu se tu na oblátském webu neobjevila žádná zpráva ze Zimbabwe. Hádejte proč... Ano, protože mám příliš mnoho práce. Ale pozor, je to dobré znamení: znamená to, že už skončilo období dlouhého čekání...
My, asociovaní, chceme žít v duchu oblátského charismatu. Tuto naši touhu oficiálně stvrzujeme asociačním slibem. A protože je život laiků někdy víc než dosti proměnlivý, každoročně tento slib a rozhodnutí pokračovat v úzce rodinném...
Nadpis „Nové začátky“ dobře vystihuje jeden velmi intenzivní týden v životě oblátů a v životě farníků v naší misii v západních Čechách. Od 17. do 21. srpna jsme spolu s workshipovým týmem hledali něco nového pro náš starý známý projekt Workship.
Deset dní na přelomu letošního srpna a září jsem měl tu čest, ale hlavně velkou radost prožít spolu s komunitou našich mladých spolubratří, misionářů oblátů, kteří se ve Vermicinu u Říma připravují na to, aby se stali misionáři opravdu blízkými Bohu a lidem, ke kterým budou posláni.
Letošní Úlet byl zase jedním z těch, po kterých člověk „ztěžkne“. Já osobně jsem ztěžkl tím, co jsem všechno u účastníků a týmu viděl a co všechno jsem od nich slyšel. Klíčovým momentem Úletu je nejen sdílení v gangách (skupinkách)...
Misionářem je člověk od křtu. To je bez debat! Jenže čím jsme, tím se musíme ještě stát. Známé to pravidlo… Jsou misionáři na plný úvazek: ti, kteří pro Boží království opustí domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku…, aby dostali stokrát víc a za podíl život věčný (srv.: Mt 19,29). A to jsme i my, misionáři obláti, kněží i bratři a také sestry oblátky.
Na přelomu července a srpna proběhl na faře v Nečtinech druhý ročník Rozletu, týdenního napůl putování a napůl přebývání pro „mladé dospělé“. Setkání, které na sebe letos vzalo zas o trochu víc podobu duchovních cvičení...
S radostí oznamujeme, že dva roky po založení Naslouchárny Betlehem v Plzni se zrodila naslouchárna také v Jihlavě. Dostala přízvisko Na Chorebu. Naslouchárna je místem, kde se naslouchá lidským osudům, trápením i radostem těch, kteří se z různých důvodů dostali na okraj společnosti.
Šlo jen o takovou návštěvu na skok, jenže to by naším provinciálem nesměl být náš Felix, aby třeba jen dvoudenní krátké návštěvy nevyužil k tomu, aby se začaly dít velké věci. Na přelomu června a července tedy přijel na svou už několikátou návštěvu Česka...
Zdravím vás, milí přátelé. Po delší době se opět hlásím s krátkou zprávou ze Zimbabwe. Lockdown sice dál trvá, ale některé věci se, zdá se, začínají dávat do pohybu. Jen čtěte dál.
Komunita Vtěleného Slova je každoročně obnovovaným společenstvím mladých mužů, kteří chtějí svůj život vsadit na Boží slovo, přesvědčit se o tom, že tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni v Ježíšově jménu, je On opravdu uprostřed nich, působí mezi nimi a proměňuje jejich životy (srv. Mt 18,20). První komunita vznikla podle oblátského italského vzoru "Centro giovanile" v r. 2012 v Plasích. A každý rok byl jiný... Jde o obyčejný život, do kterého každý přináší to své: svá vlastní obdarování, talenty, radosti, svůj způsob prožívání víry a také své slabosti a omezení.
Zdravím vás všechny z krásného Říma! Upřímně nevím, co se teď v Římě děje, protože jsem už více než sedm týdnů nevykročil na ulici. Všichni, kdo sledujete zprávy z Itálie, víte, že situace není snadná. V Římě je ale situace stabilní a moc nakažených tu není.
