Jsme misijním řeholním společenstvím kněží a bratří uprostřed katolické církve. Naším hlavním posláním je hlásat radostnou zvěst lidem, kteří o Ježíši Kristu a jeho evangeliu ještě neslyšeli, nebo těm, ke kterým obvyklá pastorace Církve nedosahuje. Tuto svou misii - poslání uskutečňujeme v apoštolských komunitách a v úzké spolupráci s laiky, kteří jsou našimi partnery v evangelizaci.
Co to všechno znamená, se můžete dozvědět prostřednictvím těchto stránek nebo návštěvou jednoho z našich domů.
První říjnový víkend jsme se vypravili směr Hünfeld na naše pravidelné výroční setkání asociovaných laiků Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné. Už druhým rokem jsme jako skupina mladých asociovaných obnovovali náš slib...
Ve středu 3. října požehnal emeritní biskup František Radkovský plzeňskou Naslouchárnu Betlehem. Že jsou do ní díky o. Martinovi Sedloňovi namočení i obláti, se ví, ale jak to vlastně všechno bylo…
S novým školním a pastoračním rokem najíždíme i na novou sérii setkání nás mladých asociovaných. To první se konalo minulý víkend 21. – 23. září (nejen) v Plasích. A zase bylo všechno úplně jinak.
Ten den bylo na Klokotech pořádně rušno, tři akce na jednom místě, naštěstí setkání mladých i setkání animátorů probíhaly v Emauzích, takže v oblátském domě vládl klid. Začali jsme ranními chválami...
„Ty sám jsi misie.“ Toto poselství zaslal do všech koutů zeměkoule papež František jako své slovo k letošní Misijní neděli (21. října). V tomto duchu a také v duchu velmi přátelském a pracovním se odehrávalo setkání 10-15 misijních animátorů
Ahoj všichni! Píšu se zpožděním, ale přece. Lidi, představte si, rok studia za náma! A dokonce i letní semestr jsme přežili ve zdraví (fyzickém i psychickém)! Přiznám se, že jsem v životě nestudoval tak jako v posledním zkouškovém období, a to ani na maturitu ne.
Jak to teda s těma oblátama v Česku vlastně je? Jedním slovem komplikovaný… Jako apoštolské komunity se snažíme sloužit na dvou místech: v Táboře – Klokotech a v západočeských Plasích. Dvě místa, ale jedna komunita.
Po prvním roce na Lateránské univerzitě v Římě mi zůstala v hlavě jedna důležitá věta od mého oblíbeného profesora: „Pokud studium nezmění tvé smýšlení, tak se mineš cílem.“ S touto myšlenkou jsem začínal i prázdniny...
Tak veru, už som sa vrátila z Peru! A ani neviem, čo by som mohla z tých piatich týždňov našej peruánskej misie vyzdvihnúť. Tak aspoň pár mojich objavov: V prvom rade už viem, že strachy a obavy, ktoré som mala pred cestou, neboli opodstatnené a dali by sa zhrnúť názvom „strach z neznámeho“.
Na Workshipu prý kvetou lidé. Tak jsem si letos uvědomila že i já se tam cítím rozkvetlá a že ten týden je pro mě vlastně takovým jarem. Je to o druhých lidech a o nás samých. O tom, co těm druhým dáme, jak se postavíme k výzvám, které přesahují naše hranice.
Jsi navždy zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal. Tak by se dalo v jedné větě shrnout příjemné odpoledne, které spolu prožili účastníci prvního ročníku Misijní pouti rodin.
A tak nám Christian, který u nás trávil svůj pastorační rok, odjel zpátky do Říma na další studia. Čekají ho hodiny a hodiny liturgiky, ale osobně mám pocit, že ten rok strávený s námi byl z jeho strany tou nejlepší možnou liturgií života. Tak díky! A drž se! A ještě PS: Ten vzkaz v češtině napsal úplně sám!
Dobrovolnická brigáda Workship je už v oblátském - a neskromně doufáme, že nejen v oblátském - světě pojmem. Vždyť se letos konala už pošesté. A zase trochu povyrostla. Sešlo se nás na osmdesát.
Návštěva prvního generálního asistenta misionářů oblátů (tedy čísla dvě v naší řeholní rodině) Cornelia Ngoky, OMI se neplánovala dlouho dopředu. Cornelius prostě našel pár volných dní ve svém diáři - mezi návštěvou filipínského scholastikátu (je totiž v kongregaci zodpovědný za formaci nových oblátů)...
Čas běží a nelze ho zastavit, a tak z jednoho roku, který jsem dostal na „přípravu“ na svou africkou misii, zbyl už jen přibližně jeden měsíc. Trávím ho především loučením. Loučení jako takové nemám rád, ale, Bohu díky, u nás misionářů je spojeno nejen se slzami a smutkem, ale i s radostným „vysláním“ do misie.
Po delší době vysílá česká část naší oblátské provincie jednoho mladého spolubratra na zahraniční misie. O. Karel Mec, omi, který složil své věčné sliby v květnu 2016 a kněžské svěcení přijal před rokem, bude od září působit v Zimbabwe, které jako oblátská misie spadá pod provincii Jižní Afrika.
„Mládenec Samuel běžel k Élímu a řekl: ʼTu jsem. Volal jsi mě?ʼ On ale odpověděl: ʼNevolal. Jdi si zase lehnout.ʼ V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté.“ Těmito slovy z 1. knihy Samuelovy začal náš otec generál (nejvyšší představený misionářů oblátů po celém světě) Louis Lougen...
Teprve před pár dny skončil už šestý ročník tzv. Úletu, ulítlého „tábora“ pro náctileté. Proč je Úlet vždycky tak ulítlý? Protože se v něm nikdo nešetří. Úlet jde na dřeň jak účastníkům, tak těm z nás, kdo se je snaží celý týden doprovázet a být v jejich blízkosti. Prostředky jsou různé – sdílení, sport...
Středoevropská oblátská provincie to není jen Česko a Německo, ale i Rakousko. A protože takové Plasy nebo Hünfeld už známe jako své boty, vydali jsme se se Zuzankou a Christianem na dva dny navštívit obláty tentokrát do Maria Taferl...
Letos jsme se vydali do Brna na charismatickou konferenci jen jako zbytek Izraele (dva obláti a dva mladí asociovaní), ale zkušenost to byla zase nevšední. Pokaždé znovu a znovu žasnu nad tím, jak společenství sedmi tisíc lidí dokáže vytvořit neuvěřitelně intimní modlitební atmosféru.
