Charisma

Oblátství a misijnost

Naše jméno má svůj původ v latině: „oblatus“ znamená darovaný, obětovaný, a tedy i zasvěcený. Obě jména v našem názvu vyjadřují i charakter našeho společenství:

• oblátství zdůrazňuje naše zasvěcení Bohu skrze čtyři řeholní sliby (slib chudoby, čistoty, poslušnosti a zvláštní oblátský slib vytrvalosti) a skrze intenzivní komunitní život,
• misijnost promlouvá o naší blízkosti k lidem, ke kterým nás Bůh posílá.

Vznikli jsme jako lidoví misionáři, ale velmi brzy jsme začali odcházet i na zahraniční misie.

Komunitní život

Komunita je pro nás rozhodující. Nejde jen o způsob života, který nám umožňuje účinněji a snadněji vykonávat své poslání, ale společný život je už sám o sobě svědectvím vztahového života, který jsme ve křtu obdrželi a který má moc evangelizovat. Svou otevřeností a radostným duchem by naše komunity měly tuto blízkost vyjadřovat.

Mezinárodnost

Mezinárodnost a interkulturalita našich společenství promlouvá o světu bez rozdělujících zdí, kde má své místo odpuštění a smíření. Napomáhá boření předsudků a otevírá nás a lidi kolem nás novým možnostem spolupráce a vzájemného obohacení bez ohledu na hranice a kulturní a jazykové odlišnosti. Misie pro nás dnes neznamená jen vycházení do exotických krajin, ale také přijímání spolubratří ze zahraničí a sdílení jejich kultury a zvyklostí.

Chudí a opuštění

Opuštěnost a chudobu zakusil náš zakladatel Evžen de Mazenod jako emigrant během Francouzské revoluce. Později se pro něj staly kritériem při přijímání misijních úkolů a služeb pro své obláty. I dnes jsou pro nás chudí a opuštění mnoha tváří těmi, ke kterým jsme posíláni přednostně. Služba Spravedlnosti, míru a integritě stvoření (JPIC) je pro nás nedílnou součástí hlásání evangelia.

Potřeby církve a světa

O biskupu Evženovi de Mazenod se říkalo, že má srdce velké jako svět. Měl rád církev a vždy se snažil hledat nové způsoby, jak na její naléhavé potřeby i potřeby světa odpovídat.

Blízkost k Bohu, který miluje lidi, nás i dnes nutí, abychom v naší službě nenechávali nic nevyzkoušeného a snažili se radosti i bolesti dnešního člověka opravdově sdílet. Zároveň se lidmi, se kterými pracujeme v našich farnostech, společenstvích mládeže, v různých sociálních a vzdělávacích oblastech atd., necháváme sami evangelizovat a obohacovat.