Blahoslavený Francisco Esteban Lacal a druhové

Příběh mučednictví

Léta 1936 - 1939 byla pro církev ve Španělsku obdobím krve a mučednictví. Během protináboženského pronásledování zemřelo násilnou smrtí tisíce lidí. Do této atmosféry nenávisti a protináboženského fanatismu lze zasadit i mučednictví 22 oblátů v Pozuelu (Madrid): otců, bratří a scholastiků.

Do Pozuela přišli misionáři obláti v roce 1929, aby tam sloužili jako kaplani ve třech domech řeholních sester. Pastoračně vypomáhali i v tamějších farnostech jako zpovědníci a kazatelé.

Tato činnost upoutala pozornost revolučních výborů, složených ze socialistů, komunistů, odborářů a radikálních odpůrců církve. 20. července 1936 vyrazili mladí socialisté a komunisté do ulic a především v Madridu zapalovali kostely a kláštery. O dva dny později ve tři hodiny odpoledne napadla v Pozuelu početná skupina ozbrojených milicionářů samotný oblátský klášter. Ze všeho nejdříve zajali 38 řeholníků a zavřeli je do úzké místnosti, kde je drželi pod dohledem. Obláti se tak stali vězni ve svém vlastním domě. To bylo jejich první vězení.

24. července ke třetí hodině ranní došlo na první popravy. Bez výslechu, bez jakékoli obžaloby, bez soudu, bez možnosti obhajoby předvolali sedm řeholníků, oddělili je od ostatních, naložili je do aut a dopravili na místo jejich mučednictví. 

Mučedníky se stali:

• Juan Antonio Pérez Mayo, kněz a profesor, 29 let
• Manuel Gutiérrez Martín, scholastik, 23 let
• Cecilio Vega Domínguez, scholastik, 23 let
• Juan Pedro Cotillo Fernández, scholastik, 22 let
• Pascual Aláez Medina, scholastik, 19 let
• Francisco Polvorinos Gómez, scholastik, 26 let
• Justo González Lorente, scholastik, 21 let

Zbylí obláti zůstali doma, modlili se a připravovali se na blížící se smrt. Po krátkém propuštění byli v říjnu znovu zajati a odvezeni do vězení. Tam procházeli pomalým mučednictvím hladem, zimou, terorem a výhrůžkami. 7. listopadu byli zastřeleni jeden z formátorů a jeden scholastik:

• José Vega Riaño, kněz a formátor, 32 let
• Serviliano Riaño Herrero, scholastik, 30 let

Po dvaceti dnech přišlo na řadu dalších třináct. Postup byl tentýž: žádné udání, žádný rozsudek, žádná obhajoba ani vysvětlení, jen vyhlášení jejich jmen v tlampačích. Ví se jen to, že 28. listopadu byli vyvedeni z vězení, odvezeni do Paracuellos de Jarama a tam zastřeleni:

• Francisco Esteban Lacal, provinciál, 48 let
• Vicente Blanco Guadilla, superior, 54 let
• Gregorio Escobar García, novokněz, 24 let
• Juan José Caballero Rodríguez, scholastik, 24 let
• Publio Rodríguez Moslares, scholastik, 24 let
• Justo Gil Pardo, scholastik, 26 let
• Angel Francisco Bocos Hernández, bratr, 53 let
• Marcelino Sánchez Fernández, bratr, 26 let
• José Guerra Andrés, scholastik, 22 let
• Daniel Gómez Lucas, scholastik, 20 let
• Justo Fernández González, scholastik, 18 let
• Clemente Rodríguez Tejerina, scholastik, 18 let
• Eleuterio Prado Villarroel, bratr, 21 let

Celkem bylo zavražděno 22 oblátů: 5 kněží (provinciál, místní představení a formátoři), 14 scholastiků a 3 řeholní bratři. Nejstaršímu bylo 54 a nejmladšímu 18 let.

22 oblátských mučedníků bylo spolu s laikem Cándido Cástanem blahořečeno 17. prosince 2011 v Madridu.

„Když se přiblížila chvíle smrti, chtěli jsme vyslovit nějakou modlitbu, ale nešlo to. Nicméně to, co jsme spontánně vyjádřili, byly projevy lásky k Bohu, náklonnosti k našim bratřím a lásky vůči těm, co se nás chystali zabít, spolu s touhou jim odpustit a s prosbou o Boží milost a odpuštění svých vlastních hříchů, slabostí a nedokonalostí.“